Kardigan ze svetroviny

Tento kabátek se může tématicky přiřadit k mým předchozím článkům o UFOnech, a také může být opatřen známým štítkem „This Took Forever“ (tohle trvalo věčnost). Protože přesně takhle to s tímto kouskem bylo.

A přitom to začalo tak hezky. Střih na kabátek se mi v Ottobre 5/2012 líbil hned od vydání časopisu.

Svetrovinu jsem zakoupila o nějaký čas později. A pak v říjnu 2018 nazrál ten správný čas. (Sledujete ten skok na časové ose?:). Oblíbená Instagramová výzva #cosycardichallenge byla ideální motivací. Navíc jsem měla jasnou vidinu, že z tohoto materiálu budu mít na overlocku hotovo raz dva, jaképak s tím zdržování. Kromě toho nebylo ani moc času na otálení, na podzim se počasí může výrazně ochladit ze dne na den a kabátek ze svetroviny je pak v tom ranním chladu málo.

Což o to, nastříháno bylo během chvilky.

Ale pak začala má vyšívací klasika (už jsem ji popisovala v článku o Nikki kardiganu). No prostě – když mám vyšívací stroj, tak žádné oblečení nevyvázne jen tak, vždycky se najde nějaká výšivka, která se na něj hodí. Měla jsem představu něčeho vzdušného, moderního, neutrálního,  žádné romantické kytičky a kraječky. Tak třeba oblíbené mandaly, ty se hodí všude. Ale výšivky z první kolekce byly moc komplexní, husté, chtělo by to něco lehčího. Nadějněji vypadaly radiální mandaly z připravované kolekce (která je nyní už na světě). Testovací výšivka dopadla dobře:

Jenže svetrovina není plátno, co když se v ní stehy budou topit? Chce to využít přece jen raději nějakou aplikaci, ale něco s přesahem, ne jasné uzavřené tvary. Tak další vzory z jiné rozpracované kolekce:

Samozřejmě bez rozjásaných květinových vzorů, něco umírněnějšího:

To by šlo.

Našívání kapes byla slušná zkouška nervů, a to i přes veškeré přípravy, přeměřování, stehování, podkládání a podžehlovaní, protože svetrovina se opravdu nešije moc dobře. Ale dopadlo to celkem OK, kapsy jsou tam, kde mají být.

 

A aby tam byl nějaký spojovací prvek, tak mi přišlo, že puntíkovaný úplet by byl super na vypodšívkování kapuce. Nápad skvělý, jeho provedení ovšem opět trochu protáhlo realizaci celého projektu. Zvlášť když se pak vzor na kapsách zdá být až moc daleko od kapuce, takže látka jako spojovací prvek moc nefungovala. Nevadí, šup ještě dvě výšivky na kapuci. Další zdržení. Ale výsledný efekt za to myslím stojí.

Ovšem teď k té hezky zapravené kapuci zase vůbec nepasovalo založení légy obšité jen overlockem, vypadalo to hrozně odfláknutě. Tak znovu a lépe!

Další zdržení. No nic, tento podzim už se kabátek ven nepodívá. Nevadí, na jaře bude připravený, už tam šoupnu jen knoflíky a je to.

STŘIH: Jaro 2019

Po celkem šesti obšitých a následně vypáraných knoflíkových dírkách jsem to definitivně vzdala. A to ještě můžu být ráda, že se mi podařilo všechny dírky bez následků vypárat, aniž by to zanechalo stopy. U té první jsem asi dvě hodiny přemýšlela, jestli bude menší zlo nechat tam ošklivou dírku nebo mít možná hezčí novou, ale na šitím a páráním prosekané svetrovině. Riskla jsem to, vypárala, ušila novou – a dopadlo to opět špatně. Znovu jsem párala, vylepšila podložení, opravdu jsem se soustředila na pečlivé provedení. Vyšila jsem všechny dírky, ale ač vypadaly jednotlivě slušně, tak při komplexním pohledu na celý kabát jsem to prostě nevydržela a vypárala je všechny. Mám sice na svém Pfaffu hodně dobrý aparátek na vyšívání knoflíkových dírek, ale se svetrovinou si prostě neporadil.

Místo knoflíků jsem tedy přemýšlela o plastových drucích nebo zapínání na olivky, které by mi ke kabátku tak nějak stylově pasovaly, dokonce jsem i měla vhodnou šedou variantu ve svých zásobách.

Jenže našít je jen tak na svetrovinu nešlo, chtělo to podložení, jinak by se brzy z pleteniny trhaly. A do takové piplačky se mi vůbec nechtělo. Tak kabátek pořád visel v mém šicím útočišti na Elišce (to je moje krejčovská panna) a já jsem pořád promýšlela nejlepší variantu.

A pak jednou přišel den, kdy jsem v kabátku NUTNĚ potřebovala jít. Bylo na něj vhodné počasí a hodil se mi ideálně k oblečení a nové kabelce a botám;-) Tak jsem ho na sebe hodila, knoflíků stejně nebylo třeba, krásně svítilo sluníčko.

A teď přijde pointa mé knoflíkové story: po jednom dni nošení bohužel svetrovina má na namáhaných místech tak zřetelné tendence se žmolkovat, že podle mne vůbec nemá smysl se trápit s nějakým zapínáním, kabátek moc dlouho sloužit nebude:-(

Byl to můj první projekt ze svetroviny, a protože ji mám doma nasyslenou ještě v několika odstínech, tak jsem pátrala po různých diskusích a šicích blozích po nějakých recenzích na kvalitu a trvanlivost materiálu. Podle toho, co jsem vyčetla, to vypadá, že svetrovina z různých várek a různého období, případně od různých výrobců, má i různé vlastnosti. Například na Facebookových stránkách Caramilly je hodně rozvětvená diskuse s asi 150 příspěvky týkající se zkušeností se svetrovinou, včetně fotografií, a je tam kompletní paleta názorů od „nežmolkuje ani po letech“ až po „po 1 vyprání nepoužitelné“. Caramilla sama na toto téma sepsala článek, kde popisuje své negativní zkušenosti, a hned v diskusi pod článkem se dají přečíst názory zase opačné. Takže asi nelze jednoznačně svetrovinu doporučit nebo zapudit, zřejmě je nutné si najít kvalitní zdroj, bohužel to půjde jen metodou pokus-omyl či na konkrétní doporučení. Jinak je to materiál úžasný – měkký, příjemný, teplý, pohodlný. Na šití to sice není bůhvíco, ale na nošení je velmi praktický. Budu doufat, že jsem jen trefila na špatnou várku a ty ostaní barevné varianty, které mám, snad budou lepší.

Každopádně co můžu rozhodně doporučit, to je střih. Chystala jsem se na něj tak dlouho, pořád jsem kolem něj chodila a mezitím šila kabátky podle jiných střihů a přitom jsem měla pod nosem takový poklad! V časopise je k dispozici ve variantě se zapínáním na knoflíky či na zip a s kapucí nebo s límcem, což i průměrně šikovná švadlenka zvládne v případně potřeby vzájemně prokombinovat.

Lze si pohrát s kapsami a délkami, takže se střih dá využívat opakovaně a nebude působit jednotvárně. Jediné, co bych pro příště malinko upravila, pokud bych šila ze silnějšího nebo málo elastického úpletu, by bylo nepatrné rozšíření rukávu v horní části (přes biceps), tam bych snesla trochu víc vůle. Jinak je střih fakt super! Vtipné bylo, že když jsem měla kardigan rozešitý, tak se Ottobre 5/2012 definitivně vyprodalo (už podruhé). Říkala jsem si: no super, tak jestli se kardigan povede, tak se s ním nemůžu ani pochlubit, protože mě zase všichni budou bombardovat dotazy, kde se dá tohle Ottobre koupit, a proč už se teda nedá koupit!? Tak ještěže mi realizace tak dlouho trvala, protože v mezičase zase proběhl dotisk časopisu a už je zase opět k dispozici:-)

Pokud jste podle tohoto střihu kardigan šily, pochlubte se fotkou nebo odkazem na vaše album!