Pokud sledujete střihy nezávislých návrhářů (tzv. indies), jejichž počet za poslední dobu velmi vzrostl, možná znáte řeckou autorku Athinu Kakou.
Shodou okolností jsem tuto mladou dámu zmiňovala ve svém článku o organizování a plánování, protože ještě než se pustila do tvorby střihů a šila jen pro sebe, vytvořila na konci roku 2017 velmi zajímavý plánovač pro ty, kdo šijí a chtějí si zorganizovat své projekty, zásoby látek nebo třeba šicí výzvy, do kterých se přihlásí. V průběhu roku 2018 uvedla Athina do prodeje své vlastní střihy, kterým věnuje velkou péči nejen v přípravě, ale i po jejich vydání. Na svém blogu, Instagramu a YouTube prezentuje možnosti, jak lze jednoduše střihy upravit a využít je k ušití mnoha originálních variant původního modelu. Například její triko Sheona má už v základní verzi 5 variant a postupně k nim přidala dalších 16! úprav (hacků). Zajímavostí je, že své střihy pojmenovává dámskými jmény po blogerkách a Youtuberkách, které se také věnují šití.
Dostalo se mi možnosti být jednou z testerek nově vytvořeného kardiganu Nikki, pojmenovaném po blonďaté půlce dua Stitch Sisters, které jsem na blogu zmiňovala v souvislosti s kardiganovou výzvou.
Už předtím jsem měla možnost kardigan vidět v několika provedeních a ač mne zaujal, tak že bych z něj byla vyloženě uchvácená, to se říct nedalo.
Nicméně mne zajímalo, jak má Athina (která ještě před rokem byla sama v pozici testerky pro jiné nezávislé tvůrce střihů), zvládnuté zpracování střihů včetně všech návodů, a tak jsem nabídku přijala.
Na ušití modelu a jeho prezentaci na sociálních sítích byla testerům dána měsíční lhůta, což je doba dostatečně dlouhá. Tedy pokud nejste chronický odkladač, jako já;-) Musím říct, že ani tak neodkládám úkoly proto, že by se mi do nich nechtělo, spíš mám tak nějak pořád něco na práci. Na vině je můj přehnaný časový optimismus, pořád si plánuju víc úkolů, než je pak reálně možné stihnout. Kardigan jsem tedy šila hodně na poslední chvíli a svou roli ve zpoždění sehrála i nerozhodnost při výběru látky. V žádném případě jsem nechtěla kupovat novou látku, protože mé zásoby jsou, jemně řečeno, nadměrné. Dlouho jsem vybírala ve svém archivu, aby se nakonec překvapivě ukázalo, že těch možností k výběru zas tolik nemám. Kupuju látky totiž dost úsporně, většinou už s konkrétním plánem, co z nich budu šít, a jelikož je tento kardigan zavinovací, tak je na něj potřeba přece jen o trochu víc, než kolik běžně na kardigan počítám.
Takže kdy jsem vyhodnotila, které látky mám dostatečné množství, jestli se hodí na tento střih a zda a k čemu pak takový kardigan vynosím, zbyl mi na stole z velkého výběru nakonec pouze nudný černý úplet ponte roma. Černý kardigan sice užiju vždy, ale měla jsem přece jen v představách něco trošku originálnějšího.
Rozhodla jsem se ho alespoň oživit výšivkou, abych opticky rozbila tu velkou černou plochu. Protože použitý úplet ponte působí přece jen trochu formálněji, než třeba teplákovina, ze které obvykle kardigany šiju, bylo předem jasné, že výsledný dojem bude spíš elegantní než sportovní, takže jsem tomu přizpůsobila i volbu výšivky a výběr byl zúžen na barevný květinový motiv nebo černou krajku.
A protože by květinová výšivka zhoršila možnosti kombinování kardiganu s různými barevnými sukněmi, volba padla na krajkový motiv, konkrétně tento od Urban Threads. Prosvítající krajka měla model trochu odlehčit.
Pokud jde o zpracování střihu, můžu autorku jen pochválit. Je tedy potřeba si důkladně projít tabulku velikostí, protože používá britské číslování, ale prověřit velikosti je konec konců nutné u každého návrháře, ať používá jakékoliv velikosti. Možná už jste se samy přesvědčily, že není dvaačtyřicítka jako dvaačtyřicítka, rozdíly v centimetrech mohou být velké. Athina poskytuje střih v .pdf ve formátu A4 i A0. Střih si tedy můžete vystříhnout doma a slepit nebo nechat vytisknout v copyshopu. To vás sice bude stát nějaké peníze (a doporučuji předem si pozjišťovat ceny na různých místech, protože za stránku můžete zaplatit 40 korun, ale třeba i stovku), ale zase ušetříte čas s lepením.
Součástí střihu je samozřejmě návod na šití. Je v angličtině, ale troufám si říct, že díky grafice nebude mít s porozuměním problém ani ten, kdo angličtinou nijak výrazně nevládne. Střih je navíc poměrně jednoduchý, takže šijete intuitivně. K dispozici je i videonávod, rovněž v angličtině, ale i tady stačí sledovat obraz, komentáře netřeba. Střih nezahrnuje přídavky, takže je potřeba přidat potřebné mili- nebo centimetry, podle toho, zda šijete na overlocku nebo na běžném stroji.
Pokud jde o velikost, můžete volit podle vlastních naměřených měr nebo vybírat z tabulky velikostí hotového modelu, což se přiznám jsem dosud nedělala, takže tomu nějak nedůvěřuji a šla jsem osvědčenou cestou podle vlastních rozměrů.
Ve výsledku kardigan sedl dobře, jen přes záda byl trochu větší. Mívám tento problém někdy i u Ottobre a předtím u Burdy, takže mám asi trochu menší záda, a také potřebuji více zabrat v pase. Když je to hodně znát, tak to řeším vytvořením zadního středového švu, kterým to dle potřeby dotvaruji. Většinou mi stačí zabrat 1 cm, tady jsem musela zabrat až 2. Tak pokud náhodou budete tento kardigan šít, tak doporučuji předem přeměřit záda a porovnat s osvědčenými modely z vašeho šatníku.
Jinak vše ostatní sedlo perfektně, délka rukávů, i délka spodní a lemovací légy, nebylo potřeba dělat žádné úpravy.
Výšivka na rukávu byla časově velmi náročná. Vyšít více než 34 tisíc stehů, to ještě vynásobeno dvěma, opravdu nějaký čas trvá. Ale v mezičase jsem pracovala na jiném projektu, takže mě to nijak extra nezdrželo. Stroj si spokojeně vrčel a velmi chválím kvalitu vzoru – během celého vyšívání se ani jednou jedinkrát nepřetrhla nit, což je při tak velké výšivce co říct. Nicméně musím přiznat, že celkový vzhled mě po dokončení až tak nenadchl. Na Instagramu sice fotka sklidila pochvalné komentáře, ale já osobně nejsem až tak unešená. Tak třeba to ještě přijde.
Musím říct, že hlavní důvod, proč mne kardigan Nikki po jeho prvním zveřejnění na e-shopu Athiny až tak úplně neoslnil, bylo to jeho zavinování. Mám kardigany ráda spíš tak jako na ležérní přehození přes tričko, nosím je většinou rozepnuté. Což je u zavinovacího typu potom trochu problém, protože ty větší přední díly při nošení v „nezavinutém“ stavu tak nějak překážejí. Ale překvapivě vypadá kabátek dobře i jen tak na volno. Když bych si měla vybrat, tak v předchozích příspěvcích již mnohokrát zmiňovaný Blackwood kardigan mi vyhovuje víc, ale tohle je rozhodně zajímavá změna do šatníku.
Na focení jsem zkusila kabátek převázat saténovou stuhou (hlavně proto, že už byla hluboká noc a mně se nechtělo se ještě šít s páskem;) a řekla bych, že pro účely elegantnějšího outfitu se k tomu stuha docela hodí, stuhy a lampasy jsou teď „in“. Jinak vypadá kardigan dobře i s hezkým koženým páskem.
Protože tak trochu vím, co tvorba střihu obnáší, musím Athině vyjádřit obdiv. Během poměrně krátké doby uvedla na trh už 7 střihů a je zjevné, že jejich přípravě věnuje spoustu času. Už jen sepsat instrukce v dobré angličtině, která není jejím rodným jazykem, dá spoustu práce, k tomu všechny fotografie a grafika a také několik ušitých variant ušitých modelů, které zákazníkům při uvedení střihu na trh prezentuje. Je za tím obrovské kvantum práce a času, které si koncový zákazník ani neuvědomí. Snad jí její nadšení vydrží a bude přicházet s dalšími kvalitními střihy.
