Šijete impulzívně podle momentální nálady nebo své projekty pečlivě plánujete? A když s projektem začnete, dovedete ho až do úplného finále nebo jej odložíte, když se zrovna nedaří a pustíte se klidně do něčeho jiného?
K myšlence o dokončování projektů se mi celoživotně váže jedna stará vzpomínka z doby, kdy mi bylo asi 13, tehdy už jsem si šila velkou část svého oblečení. Začínala jsem přešíváním starších věcí po mamince nebo babičce, které jsem „upcyklovala“. (Škoda, že tehdy toto vznosné slovo ještě ani zdaleka neexistovalo, nosila bych své tehdejší výtvory ještě hrději;-) Následovaly nějaké sukně z prostěradla obarveného v barvě Duha, síťovaný top z vyšívací kanavy a pak už jsem si začala kupovat látky. V té době jsem samozřejmě pracovala vždy jen na jednom projektu. Vzpomínám si, že jsem tehdy u kamarádky viděla hromádku látek a rozešitých věcí, které pro ni měla rozpracované její babička. Strašně jsem jí tehdy tu hromádku záviděla! A dnes, podle hesla: „Dávejte si pozor na to, co si přejete, mohlo by se vám to vyplnit“, tu svoji (trošku větší) hromádku rozešitých věcí víceméně nesnáším. Je pro mne takovou připomínkou mých selhání. A kdo potřebuje, aby se mu něco takového připmínalo, že ano?! O svých ufonech, tedy nedokončených projektech (UFO = unfinished object) jsem už psala tady a tady, i o důvodech, proč vznikají a přestože jsem ty důvody dostatečně identifikovala a pojmenovala, stejně pořád nějaké ty svoje ufony mám.
Celý svůj život šiju spíš impulzívně. Koupím si látku a začnu stříhat. Když jsem chodila na střední školu, tak jsem si cestou do odpoledního kurzu němčiny koupila látku na halenku, k večeru po návratu domů rychle vyprala, než jsem udělala co bylo nutné do školy, tak látka uschla (zbytek se dosušil fénem a žehličkou:-) a hned jsem se pustila do šití. Ráno jsem šla do školy v novém modelu. Tohle už sice nedělám, ale pořád nejsem žádný velký plánovač šití. Když se udělá na konci zimy hezky, tak najednou zjistím, že nemám žádný lehčí kabát, a honem kupuju látku nebo prohledávám svůj archiv. V sobotu je ples, tak maximálně týden předtím vymýšlím, v čem půjdu. Asi jsem nikdy nezačala nic šít dopředu, abych byla připravená na sezónu včas, až přijde. Prostě to neumím. A stejně tak mám celý život problém dotáhnout do konce projekt za každou cenu. Když se něco nedaří, když dílčí výsledek neodpovídá původním představám, opouští mě nadšení a ztrácím chuť šití dokončit. Vím, že je to chyba a vím, že když se nezastavím, tak v naprosté většině případů nakonec projekt dotáhnu do úspěšného konce, ač třeba s původně neplánovanými úpravami, ale asi jsem ještě nic nemusela vyhodit nebo to skončilo na dně skříně. Přesto se velmi často na něčem v půlce šití zaseknu a nemám motivaci pokračovat, zato mám chuť se pustit do něčeho nového.
Pokoušela jsem se na sebe vyzrát administrativně, důkladnou písemnou organizací své práce, ale bohužel musím říct, že to na mne nefunguje, nejsem asi ten správně organizovaný typ. Dokážu věci promyslet, sepsat, naplánovat,ale nic mne pak nepřinutí se toho plánu důsledně držet. Výsledkem je pak ta má hromádka ufonů. Ale neházím flintu do žita, ještě třeba není všem dnům konec;-)
Pro ty, které organizace šití zajímá, mám tři tipy ze zahraničních stránek, které mne inspirují.
Obsahově i vizuálně krásný blog má Finka Katja Kuitunen. Kromě mnoha zajímavých modelů, šitých dle široké palety střihů, ke kterým píše také podnětné recenze, sepsala a nafotila svou inspiraci pro šicí plánování. Je založena na konceptu vedení diáře Bullet Journal, který možná znáte.
A myslím, že i pokud nejste zrovna nadšenými plánovači projektů, tak vám stejně jako mně přijde užitečné si alespoň vést záznamy o ušitých modelech. Je to velmi přínosné do budoucna při opakovaném použití stejného střihu nebo stejného typu látky. Člověk ví, čeho se vyvarovat, co se naopak osvědčilo, co upravit pro příště, kolik látky je potřeba, jaká výztuha apod.
Katja vytvořila jednoduchý arch pro plánování projektu, který si můžete zdarma stáhnout.
Zdroj: withmyhands.com
K dispozici je dámská i dětská verze a ve stejné grafické úpravě také doplňující arch na poznámky. Na archu je nejúžasnější ta silueta, na kterou si můžete dokreslit plánovaný outfit, ne každá z nás umí nakreslit postavu tak, aby nepřipomínala kresbu školkového dítěte;-) Na siluetě si lze projekt vizualizovat a mít tak lepší představu o tom, jak má vypadat. Kreslete tužkou nebo mazacím perem a zkoušejte různé varianty anebo si pohrajte, vytáhněte pastelky či fixy a rovnou kreslete model i se vzorem vybrané látky. Levá strana plánu kromě kolonek na popisky a poznámky má také „chlíveček“ na vlepení odstřižku látky, ze které hodláte šít. Arch je rozvržen na formát A4, který můžete dát do šanonu anebo tisknout listy oboustranně a potom svázat do knížečky formátu A5.
Nadšenou plánovačkou je i řecká blogerka a vlogerka Athina Kakou.
Já jsem v Řecku chvíli žila, tak mám slabost pro tamní prostředí a tu její milou výslovnost angličtiny na jejím YouTube kanálu Craftaholic, a rozhodně obdivuji tu vyřídilku;-) Athina šije, plánuje různé výzvy (challenge) mezi šicí komunitou, prodává své kreativní výtvory a jak sama říká, je velmi organizovaná. Na základě svých zkušeností a svých potřeb vytvořila velmi obsáhlý a podrobný šicí plánovač.
Zdroj: athinakakou.com
Svůj produkt prodává, v jejím e-shopu je k dispozici elektronická verze, kterou si pak každý sám vytiskne, a ač jej dle mého plně využijí spíše šicí blogerky či skutečně velmi organizované osoby, tak její moc hezky ztvárněný počin určitě stojí za zmínku a hobby švadlenky se mohou alespoň inspirovat. Athina nabízí listy na evidenci šicích projektů, nákupů látek, pomůcek, střihů, plánování šatníků, soupis účasti a termínů různých šicích výzev, nápadů na články do blogů či točení videí na YouTube apod. K dispozici je i doplňující sada ještě více zaměřená právě na blogerky a vlogerky.
Jak jsem psala, já osobně nejsem zrovna maniak na evidenci a organizaci, ale pokud máte stejně jako já už poměrně obsáhlý „archiv“ látek, občas byste také uvítaly mít k dispozici alespoň informaci o složení látky, obsahu elastanu apod., kterou už si od nákupu dávno nepamatujete, takže taková evidence nákupů sice může na první pohled působit směšně, ale není tak úplně k zahození.
Poměrně užitečný plánovač se dá stáhnout i na stránkách Burdy.
Zdroj: burdastyle.com
Jejich list se vztahuje k výzvě Burda Challenge 2018, jejímž principem je ušít každý měsíc alespoň jeden ze střihů Burdy, a na tomto měsíčním rozpisu právě ten projekt sumarizujete. Sepíšete si, co potřebujete a naopak jaké pomůcky či doplňky už máte, který střih použijete, v jaké velikosti, jaké případné úpravy jsou nutné. Nechybí ani tradiční „chlíveček“ na vzorek látky. List se dá určitě použít nejen na výzvu Burdy, ale i na běžné šití, případně si podle něj můžete vyvinout vlastní formát, který vám bude nejlépe vyhovovat.
Tak jak jste na tom s tím plánováním vy? Jste spíš „hurá typ“ nebo pečlivka? Podělte se se mnou a ostatními.
Úplně celá já, vzhledem k ročnímu obdobi mám spoustu plánů, ale málokdy je dokončím včas. S novým strojem ( původně jsem šila na 50 let starém) jsem si myslela, jak zvládnu jako jedna moje kamarádka šít jeden kousek za druhým. Bohužel opak je pravdou a tak jsem zhruba před týdnem si řekla dost a s dcerkou udělala seznam nedošitých a slíbených věcí, které jsou již materiálově předeprány. Dala jsem si závazek, že musím nejdříve alespoň polovinu ze seznamu dokončit než začnu nový další projekt. Jsou to pořádně různorodé kousky, např. : došití knoflíků na dětské típí, knoflík a olemování dětských softshellových kalhot na lyže, jejichž dodělání jsem vzdala, protože na horách mělo být sakra pod nulou a taky proto, že všitá guma v pase je na mé hubené dcerce moc volná, kočičí pelíšek, který měl být také hotový do mrazů a já jej nebyla schopna došít, protože můj stroj nezvládl prošít tak tlustý materiál a budu to snad muset prošít v ruce :-(. Je jich celkem 23!!!!? :-/
Líbí se mi tipy na odkazy blogerech, zkusim si ve střizích udělat lepší pořádek, ať se mohu k nim lépe vracet.
Jů, 23 kousků, to jsme si fakt podobné:-) Teda já jsem je ze strachu ani nepočítala, ale bezpečně vím, že v jednociferných číslech se určitě nepohybuju. Asi bych si je měla taky sepsat, miluju odškrtávání hotové práce, tak třeba mě to pak nakopne. Jak čtu ty tvoje rozdělané kousky (doufám, že si můžeme klasicky internetově tykat), tak mě napadá, že to jsou přesně adepti na práci popsanou v článku 10-20-30 minut na šití. Těch bych se zbavila nejdřív, takovým tím šitím po chvilkách, a to by pak mohlo povzbudit do dalších, větších akcí. Jdu si udělat seznam. Snad si na to nakonec nebudu muset pořídit celý šanon, jak Athina;-)