Vyšívaný polštář (s návodem)

Pokud nadšeně stahujete výšivky z internetu, nebo syslíte ty kupované, případně si tvoříte své vlastní, tak se vám asi stejně jako mně hromadí vyšité testovací vzorky.

Já mám tedy nahromaděno nejvíc výšivek vlastních, protože vzory tvořím a před jejich uvedením do prodeje všechny důkladně testuji. Sama jsem se několikrát spálila při nákupu cizích vzorů, kdy jsem nebyla spokojená s kvalitou, tak bych nerada tuto frustraci připravila svým zákazníkům. Převážně jsem spokojená už při prvním vyšití, protože naprostou většinu problémů vychytám už při tvoření v Embirdu. Vymoženosti, které jsme před lety neznali, jako 3D náhled nebo simulátor šití, hodně pomáhají (a dvacetiletá zkušenost také hraje určitou roli;-), občas ale cíleně vyšívám několik barevných variant, abych pak zvolila tu nejzajímavější pro prezentaci vzorů na webu. Někdy mám už při kreslení vzoru v hlavě projekt, na který vzor použiju, ale to pak samozřejmě znamená zdržení při uvedení vzorů do prodeje, protože musím nejdřív dokončit celý projekt, proto většinou vyšívám na jen připravené kusy bílého plátna. Takže se mi hromadí spousty čtverců látek s vyšitými vzory.

A občas přijde den, kdy mám chuť „si jen tak něco ušít“ a sáhnu do této své zásobárny a pustím se do něčeho jednoduchého, rychlého, u čeho nemusím řešit, zda bude správně sedět velikost nebo jestli k tomu mám vůbec něco do kombinace či kam to vlastně budu nosit. Klasickou jistotou jsou polštáře, u toho žádného velkého měření a přemýšlení není třeba a báječně se šije třeba u detektivky nebo audioknihy.

Tentokrát jsem po dlouhé době měla chuť na něco romantického, kytičkovaného, tak přišla na řadu tato sestava:

Pokud si chcete podobný polštář ušít také, zde je jednoduchý fotonávod.

Potah je určen na polštář velikosti 40×40 cm. Látku jsem ustříhla ve stejném rozměru, nepřidávala jsem na švy, protože chci, aby výplň byla v povlaku víc „naducaná“. Připravila jsem si tedy 1 čtverec květované látky o velikosti 40×40 cmm, dále obdélník ze stejné látky vel. 40×21 cm a z archivu jsem vytáhla testovací vzorek plátna, na kterém jsem zkoušela výšivky ze sady Gardénie. V růžovém provedení můžou být klidně vydávány za růže. Plátno jsem zastříhla na 40×21 cm. K tomu potřebnou velikost zipu, bavlněnou krajku s očky, saténovou stužku a dva malé odstřižky látky na všívání zipu.

Nejdřív si připravím zip. Při volbě zapínání na polštářích má asi každý své preference. Někdo radši knoflíky, jiný zipy, někdo všívá zip pod lištu, jiný do švu. Já jsem si lety vypracovala svou nejoblíbenější variantu, při které mi zip nikde nevadí, netlačí, jezdec neškrábe a ještě se jednoduše šije. Používám k tomu nekonečný zip a plochý ložní jezdec. Jezdce jsou bohužel k dostání asi jen ve třech barvách, ale vzhledem k jejich velikosti mi nevadí, pokud mám u barevného zipu v okraji bílý nebo černý jezdec, a tam, kde by to moc vadilo, není problém ušít krytí tohoto jezdce. Pak je tu samozřejmě ještě klasický problém s nasazením jezdce na tkanici zipu – kdo máte zkušenosti, tak jistě víte:-) Ale dá se to časem natrénovat.

Tkanici zipu stříhám o něco delší, než jaká je potřebná délka, a to právě kvůli tomu, že někdy se nasazení jezdce nedaří a opakovaně zastřihuju konce nebo jezdec nasadím nechtěně tak, že jedna část tkanice je posunutá, tak raději stříhám s rezervou. Poté, co je jezdec nasazený, zkrátím zip na cca 35 cm a na oba konce našiju čtverečky látky tak, aby celková délka zipu nyní měla potřebnou délku polštáře, tedy 40 cm. A proč tyto čtverečky našívám? Abych měla zip po všití do švu pěkně zapravený, úhledný. Na konci návodu uvidíte sami.

Nyní je čas na všití zipu. Já přišívám z rubu, zipovou patkou. Technika je vlastně podobná všívání skrytého zipu.

Po odšití je zip pěkně v kraji látky, není zakrytý, ale to mi ve švu nevadí. Díky tomu zase můžu polštář používat z obou stran a na žádné z nich mne zip netlačí.

Stejným způsobem přišiju zip i na přední díl polštáře, který vznikl sešitím obdélníku květované látky a vyšívaného panelu.

Vše je hezky začištěné, rovné, nic se nekroutí.

Na spoj květované látky a vyšívaného panelu jsem po sešití našila bavlněnou krajku s očky, kterými jsem protáhla saténovou stužku.

Nyní klasicky sešiju zbývající tři strany čtverce na šicím stroji a začistím. Šití je jednoduché, protože díky čtverečkům na koncích zipové tkanice nikde nešiju přes zoubky zipu, ale všude pouze sešívám dvě vrstvy látky.

A takto vypadá zip po převrácení povlaku a navlečení na polštář.

Netlačí, nepřekáží a téměř není vidět.

A tady je hotový polštář. Výšivka může být orientována na výšku či na šířku.

Pokud můj způsob všívání zipu do polštářů vyzkoušíte a budete spokojení, určitě mi dejte vědět, udělá mi to radost!

A kdybyste měli zájem o zakoupení sady Gardénie, čtenáři blogu ji mohou mít s 20% slevou. Napište do poznámky heslo: BLOG20 a sleva bude odečtena v zálohové faktuře.