Už je tu zas mikinový čas

Upřímně – dívaje se z okna, je to spíš pyžamový čas, že jo? Každopádně pro mne se konečně ochladilo dost na to, abych odložila trička a vytáhla něco teplejšího.

Na konci února jsem si narychlo spíchla dvě mikiny, které jsem tady pak nějak nestihla prezentovat. Já v nich vlastně ani pořádně nestihla chodit. V březnu přišel lockdown, člověk skoro nevystrčil čumák z domu a pak už bylo (pro mne) na mikiny moc teplo.

Ale je čas je oprášit a protože se osvědčily, tak by se taky hodilo jim přidat nějaké sestřičky.

Už nějaký čas jsou mikiny různého typu hodně v kurzu. Těžko říct, zda současná bohatá nabídka potištěných teplákovin stojí za tímto boomem nebo je naopak reakcí na zvýšenou poptávku. Každopádně výběr krásných látek je opravdu extrémní, vybere si úplně každý. A střihů je také spousta. Mikina může být převlékací přes hlavu nebo na rozepínání, dá se vybrat z nekonečných variant s kapucami nebo se zvýšenými límci různých tvarů a stylů či šít klasický průkrčník do lemu. Střihy jsou nejen v mém oblíbeném Ottobre (a určitě i v Burdě), ale v nebývalém množství také u individuálních značek, českých i zahraničních. Ale přiznám se, že po mém prvotním okouzlení .pdf střihy mé nadšení trochu opadlo (hodlám se o tom časem rozepsat v samostatném článku) a Ottobre je pro mne definitivně nejrychlejší a nejjistější cesta.

U těchto dvou mikin jsem měla svou vizi, jak mají vypadat, ale bohužel jsem v žádném z čísel nenašla přesně to, co jsem potřebovala. Tak jsem udělala tzv. mash-up, čili mix střihů. Hlavní střih je triko s dlouhým rukávem Duotone z čísla 5/2018, které už jsem tady opakovaně zmiňovala.

Mikiny byly zamýšlené pro nošení na tělo, ne jako vrchní vrstva na triko, přesto je potřeba počítat s tím, že teplákovina (ač s 5% elastanu) má přece jen menší vůli, než bavlněný jednolíc či viskóza, takže jsem dala větší přídavky na švy.

K šedému triku jsem si půjčila z Ottobre 2/2017 kapucu od mikinošatů č. 8.

        

Vnitřní díl kapuce a náplety na rukávech jsou ušité z jednobarevného jednolíce od Batani. Na fotce se barvy od sebe dost dělí, ve skutečnosti jsou si odstíny mnohem bližší. Náplety jsou trochu vyšší, protože jsem nějak špatně odměřila délku rukávů, tak jsem to musela dohánět výškou nápletů a musím říct, že z nouzového řešení je nakonec fajn detail. Vypadá to zajímavě a přiléhavé náplety příjemně hřejí.

Čtverečky pod průchodkami jsou z pratelného papíru. Tunýlkem je protažená atlasová stužka.

Teplákovina je z krásné kolekce od Lillestoff, ale je kupovaná už vloni, takže teď už se bohužel asi nedá nikde sehnat.

A jinak teda pro pobavení na sebe prásknu, že k mikině jsem si rovnou začala šít i šedé kalhoty ze Silveru, mého oblíbeného materiálu. A ty kalhoty bohužel doteď nejsou hotové! Mám hotové vyšívané kapsy, mám dvojitě proštepované vnější švy, zbývá jen všít zip a pásek. Není na tom víc práce, než na jeden večer, a já se k tomu pořád nemůžu dokopat! Prosím napište mi, že máte doma taky 3/4 roku staré UFOny!

Druhou mikinu jsem šila stejně, jen jsem namísto kapuce udělala zvýšený šálový límec, který jsem vykreslila právě z toho střihu na kapuci.

Není problém si koupit střih přímo s takovým límcem, ale pokud jste jako já a radši uděláte drobnou úpravu na vyzkoušeném střihu, než kupovat, překreslovat a testovat střih nový, tak tady je jednoduchý nákres, jak jsem úpravu provedla:

Nezapomeňte, že pro kapucu i límec tohoto typu je potřeba mít větší výstřih! Pokud tedy použijete pro tyto části díl z jiného střihu, je nutné upravit podle daného střihu i výstřih na předním a zadním dílu.

Teplákovina na mikinu byla kupovaná na Látkobraní. Světle meruňková teplákovina na vnitřní stranu límce a další detaily je z Jasmini. Protože jsem nesehnala šňůrku do límce v přesně požadovaném odstínu, ušila jsem ji také z teplákoviny. Okraje jsou prošité na klasickém stroji, takže za šňůrky tahám opatrně, aby se stehy nepotrhaly. Mohla bych použít řetízkový steh na coverlocku, který je pružný, ale bohužel nevypadá z rubu i líce stejně a když se náhodou při šití jeden steh špatně prováže, tak se to celé hrozně snadno páře.

Kapsy jsem kreslila sama od ruky, na žádném střihu nebyly v požadovaném tvaru a velikosti. 

A musím říct, že po strašně dlouhé době jsem šila projekt s trochu více detaily, jinak šiju pořád samé rychlovky, jednoduché střihy maximálně oživené výšivkou. A tady jsem jednak musela víc přemýšlet, měřit, vymýšlet, a pak prostě pomalu krok po kroku postupovat. A strašně mě to bavilo! Byla jsem sama překvapená, jak moc jsem si to užívala, jak jsem u toho úplně zapomněla na čas a přestože jsem s došitím celkem spěchala, abych si mikinu mohla vzít další týden na hory, tak přesto jsem dokázala úplně vypustit myšlenky na čas a jen se soustředit na jednotlivé kroky vedoucí ke konečnému výsledku. Dřív jsem šila spíš složitější věci – do detailů vypracované halenky, šaty, saka, kabáty a jak šly roky, tak jsem kvůli nedostatku času přešla na jednodduší věci, a tady jsem si uvědomila, jak moc mi to chybí. Takže mám předsevzetí se trochu víc věnovat pomalému šití.

A taky mám předsevzetí si pořídit další mikiny. Zase jsem se totiž trošku utrhla z řetězu při nakupování…

Do některého z příštích postů pro vás chystám výběr střihů vhodných na mikiny z jednotlivých čísel Ottobre, tak zase někdy nakoukněte!