Těsně předtím, než dorazilo nové dámské Ottobre, kterým teď pilně listuju a vybírám, co ušiju nejdřív, jsem si střihla jednu tradiční rychlovku.
Což bylo, v pořadí už třetí, triko podle střihu Vivian z Ottobre 2/2018. Více jsem o tomto střihu psala tady.
Sice to není nic extra, o čem by stálo za to psát, ale jelikož jsem letos ještě NIC neušila, tak mi to za zmínku stojí. A ty z vás, kdo momentálně s šitím také stagnujete, to třeba malinko pošoupne.
Se začátkem roku jsem si slibovala, že skončím s tím mým hodinovým šitím jednoduchých triček a začnu zase šít trošku náročnější projekty, ale ony tyhle rychlé projekty prostě pořád mají něco do sebe, a to ze dvou důvodů:
Prvním je samozřejmě rychlé doplnění šatníku. Konkrétně výše zmíněný střih jsem předtím použila už dvakrát, mám jej vyzkoušený, velikost sedí a nejsou potřeba vůbec žádné úpravy, takže ani průběžné zkoušení během šití. Od rozložení látky po odstřižení posledních nitek po šití se dá zvládnout za hodinku, hodinku a půl podle toho, jestli se soustředím jen na šití nebo mezitím odbíhám k pračce, chodí za mnou členové rodiny nebo projíždím Twitter. Při minimální časové investici mám nový kousek pro radost i pro obohacení skříně. Šití sofistikovanější halenky nebo šatů zabere kvůli náročnějšímu vypracování detailů mnohem víc času a i při použití už vyzkoušeného střihu může být výsledek nejistý, pokud se nepoužije úplně stejná látka, protože na rozdíl od úpletu, který má vůli, tkanina bohužel při šití a úpravě na správnou míru nic neodpustí.
Druhým důvodem, proč si občas dopřát takové rychlé šití, je to, že úspěšný projekt je nejlepším nakopávačem pro další šití. Někdy úplně ztratíme chuť šít. Může to být kvůli delšímu výpadku, po kterém se pak těžko naskakuje. Nebo třeba po předchozím nepodařeném projektu, který se nepovedl. Promarněná látka a čas, ztráta sebedůvěry a strach z dalšího selhání. A právě tehdy může takové šití „na jistotu“ tu ztracenou jiskru zase zažehnout. No a když náhodou ne, tak se taky nic neděje, a jako bonus přistane ve skříni nový kousek, což se vždycky hodí.
A protože mám nasysleno spoustu potištěných úpletů, tak jednoduchý střih byl jasná volba, veškerou parádu totiž obstará bohatý potisk. Tady speciálně tedy ještě působí velmi zajímavý podkladový modrofialový odstín, který se dá na fotce těžko zachytit. Mám opravdu bohaté zásoby látek, ale tento odstín už na ničem jiném nenajdu. A kombinace s růžovou ho zvedá ještě o kus výš.
Nemůžu znovu nezmínit benefit střihu – výstřih do V. Strany výstřihu jsou úplně rovné, nikoliv lehce zakřivené, jak bývá zvykem, takže je výstřih směrem k ramenům více otevřený a ještě lichotivější, než tradiční véčko.
Opět jsem řešila svůj klasický problém s barvou nití. Tmavá lícová barva je na úpletu natištěná, rub je tedy bílý a já jsem radši, když se za šití nemusím vyloženě stydět, ani když se někdo podívá z rubu. To byl mimochodem před 17 let můj hlavní impuls ke koupi overlocku. Dnes bych ho kupovala kvůli šití úpletů, tehdy jich na trhu ještě moc nebylo, tak mým důvodem byly hlavně pohledné švy z rubu. U tohoto úpletu (viskóza s elastanem z e-shopu Barevné šití) jsem váhala mezi použitím bílých nití, které budou vypadat správně z rubu, ale na lícové straně by mohly být při zatížení švu a mírném roztažení vidět, nebo jsem mohla zvolit černé nitě, které budou OK z líce, ale z rubu to nebude ono. Jak je vidět, zvolila jsem kompromis – černá nit je jen v levé jehle, kde je největší zátěž švu. O tomto způsobu použití nití jsem psala v jednom starším článku, a je to taková užitečná blbost, která se hodí právě pro tyto případy nebo když se vám třeba nechce převlékat celý overlock a na estetičnosti rubových švů vám vůbec nezáleží, tak můžete všechno šití zvládnout bílou nití a měnit jen tu jednu jehelní nit.
A jak to máte při ztrátě chuti k šití vy? Máte také nějaké osvědčené nakopávače, které vás zase přitáhnou ke stroji? 