Povídání po delší odmlce…

Nejsem v blogování úplně konzistentní, ale tak dlouhou výluku jsem myslím ještě neměla (a teď by se hodil červenající se smajlík).

Vlastně ani nevím, proč už tolik nepíšu, důvodů by se asi našlo víc, znáte to: moc práce, málo času, hlavně taky míň šiju, tak je méně témat. A samozřejmě čím dýl ta pauza trvá, tím hůř se pak naskakuje zpět.

Chtěla jsem se vrátit klasickým „co je u mne nového“ příspěvkem, ale zjistila jsem, že po tak dlouhé době se strašně těžko píše o novinkách, když některé z nich jsou 3/4 roku staré. Pokud mne sledujete na Instagramu, tak víte, že sice nebloguju, ale jinak normálně funguju, pracuju, moc nešiju, hodně vyšívám.

Věnovat se víc vyšívání byl konec konců můj cíl, když jsem se téměř přesně před rokem definitivně rozloučila v práci a po víc než 20 letech sezení na dvou židlích šla naplno na volnou nohu. Akorát jsem si nepředstavovala, že kvůli tomu upozadím šití, lakovala jsem si to trochu moc na růžovo a myslela, že budu stíhat všechno. No, nestíhám.

Na druhou stranu jsem si po letech dovolila věnovat více času sama sobě a dopřála jsem si například jazykové kurzy, na které jsem předtím pořád neměla čas. Roky jsem se chtěla učit italsky, hrozně se mi ten jazyk líbí, ale v praxi italštinu k ničemu nepotřebuju, a taky pořád nebyl čas, tak zůstávalo jen u chtění. A vloni v létě jsem si řekla, že kdy jindy, než teď, a přihlásila jsem se do jazykovky. No a když už jsem tam studovala tu nabídku kurzů, tak mi padl do oka ještě intenzívní přípravný kurz angličtiny na CAE certifikát, tak jsem si říkala, že by bylo fajn  jeden nový jazyk začít a jeden naopak dotáhnout formálně do finále, tak jsem se zapsala do obou kurzů. No, ne že by to bylo úplně jednoduché, anglický certifikát byla docela výzva, ale o to víc pak potěšil úspěšný závěr, a učit se úplně nový jazyk z radosti a ne z nutnosti nebo povinnosti jako v mladých letech ve škole, to je něco úplně jiného, moc si to užívám.

Pak jsem si taky dopřála nový přírůstek do svého vyšívacího vozového parku.

My švadlenky se asi většinou na nový stroj dlouho těšíme, obdivujeme ho na obrázcích nebo videích na internetu, okukujeme ho v obchodě nebo na veletrhu, vzdycháme na jeho skvělými funkcemi, plánujeme si jeho nákup, šetříme na něj a pak jsme šťastné, když se k nám konečně dostane. Aspoň já jsem to tak doteď vždycky měla.

A tohle bylo úplně naopak.

Stroj jsem neplánovala, netoužila po něm, neobdivovala jeho funkce, naopak jsem několik měsíců vybírala stroj úplně jiný, vícejehlový. Už mám dva kousky, šesti- a desetijehlový Brother, které jsou výborné. Vyšívací funkce má taky můj Pfaff Vision, ale jak jsem měla štěstí na všechny ostatní stroje, tak tento nákup byl nepodařený od samého začátku a pak to ještě dorazila nehoda z předminulého roku, o které jsem doteď ještě ani nenašla sílu napsat. Takže na Visionu moc nevyšívám, tedy spíš vůbec.

A protože mi vloni extrémně přibylo zakázek na vyšívání, tak jsem se začala rozhlížet po dalším pomocníkovi. Samozřejmě vícejehlovém, ta úspora času je prostě neocenitelná. Ale po několika měsících jsem namísto nového stroje měla v hlavě tak akorát rozhodovací paralýzu. Bála jsem se jít do lákavého cenově dostupného modelu, protože jsem si postupně zjistila, že úplně totožné stroje se prodávají asi pod pěti různými brandy, tváří se jako bůhvíjaké značky, ale všechny samozřejmě pochází z jedné fabriky Číně. Nemluvě o tom, že na Aliexpresu stojí asi polovinu ceny, co tady. Ovšem naopak osvědčené značky výborné kvality se pohybují v takových cenách, že bych se musela několik příštích let skoro uvyšívat k smrti, aby si stroj na sebe vydělal. To trochu přeháním, ale aby to mělo skutečný přínos, tak by to znamenalo brát i hromadné zakázky, a ty mě vůbec nebaví, mám ráda kreativní, individuální práci. Nejlíp by mi vyhovoval opět Brother stejné úrovně, jako už mám, jen s více jehlami, který se ovšem nevyrábí. No co vám budu, dumala jsem nad tím pět měsíců a pořád nic. A pak najednou v prosinci to přišlo, „přeswitchoval“ se mi mozek a v jednom okamžiku jsem se na ty nároky, které jsem na stroj měla a podle kterých jsem vybírala, dívala úplně z jiného úhlu. A došla jsem k tomu, že překvapivě víc než vícejehlový splňuje moje aktuální potřeby domácí stroj. A určitě nebyla náhoda, že přesně v čase, kdy jsem k tomu jinému pohledu na věc došla, ke mně z několika různých zdrojů šly informace a hlavně chvála na Brother V3. Do té doby jsem sotva věděla, že existuje, domácí stroje mě nezajímaly, a najednou to přicházelo ze všech stran. A ještě teď se musím smát, že po pěti měsících úporného přemýšlení a rozhodování jsem najednou přepla asi během pěti minut myšlení a do 24 hodin byl doma nový stroj. Takže nebylo žádné těšení, plánování, vyhledávání všech informací. Dokonce jsem na něho neměla ani připravené místo, tak chvíli musel pobývat v provizorní a pro práci nepohodlné poloze.

Proč ale celou tuto story píšu – jednak chci stroj pochválit, za půl roku k němu nemám jedinou výtku a splňuje všechno, co jsem od něj očekávala. Asi jediná jeho chyba je, že už jsem ho měla mít dávno! Jen jsem si k němu ještě dokoupila menší rámečky, v základní výbavě jsou jen dva velké. Ale hlavně chci napsat, že při nákupu stroje je opravdu užitečné naslouchat recenzím skutečných uživatelů. Prodejci pochopitelně vychvalují své zboží do nebes, takže jsem při vybírání vícejehlové mašiny měla několik hovorů a mailů, kterým jsem pak musela jen smát, když jsem si zjistila reálné informace od majitelů strojů a přečetla recenze na zahraničních webech. Naopak na Brother V3 neřekl nikdo křivého slova. Za ty roky, co vyšívám, už vím, že někdy se stroj nepovede nebo se někdy nesžije se svým majitelem. Já jsem třeba měla extrémní štěstí na Pfaff 7570, který mi slouží už 28 let bez jediného problému, naopak jeho následovník Vision byl od samého začátku nepovedený, přitom vím o lidech, kterým slouží a naopak vím, o těch, kteří chtěli 7570 vyhodit z okna od prvního dne. Ovšem na Brother V3 jsem nenašla jeden jediný negativní komentář, ani mezi českými uživateli, ani v zahraničí. A to už je tedy co říct. Takže pokud uvažujete o vyšívacím stroji, můžu rozhodně doporučit.

Co je dál nového: asi jste si všimly, že nepřibyly žádné nové recenze Ottobre. Důvodem je samozřejmě nedostatek času, recenze jsou hodně časově náročné. A pak je tu ještě jeden důvod, který jsem asi nechtěla veřejně zmiňovat, ale nakonec ho přece jen napíšu – trochu mi bere vítr z plachet konkurence prodávající časopisy pod oficiální cenou. Samozřejmě chápu kupující, kteří jdou za nižší cenou, časopis je dost drahý a každá koruna je znát. Ale když jsem s Ottobre v roce 2009 začínala, tak jsem se vydavateli zavázala dodržovat oficiální ceny, a to dělám. Ostatní si s tím vůbec hlavu nelámou. Samozřejmě není možné denně přepočítávat kurz EUR a hýbat s cenami o korunu nahoru a dolů, takže každý den přepočet z ceny v €, která je uvedená na časopisu, úplně přesně nesedí. Když se kurz hodně pohne, tak čas od času udělám kompletní přecenění, ale na denní bázi to prostě možné není. Nicméně některé e-shopy prodávají časopisy až o 20-30 korun levněji, a to už se na kurzové rozdíly tedy svádět nedá. Mrzí mě to, chápu konkurenční boje a snahu prodat, ale jsem pro férovost. A pokud strávím hodiny sepisováním recenze, linkováním odkazů, vkládáním obrázků a pak si po přečtení recenze zákaznice časopis nakonec objednají jinde, kde ho mají za výhodnější cenu, tak tomu samozřejmě rozumím, ale potom ta moje snaha trochu postrádá smysl a můžu ten čas radši věnovat něčemu jinému.

Ještě jsem to tedy úplně definitivně nezavrhla, jako zákazník vždycky ocením, když mám před nákupem co nejvíc informací, tak jsem byla ráda, když jsem někomu mohla tímto způsobem pomoct, takže ještě možná chybějící recenze doplním, ale nevím. Uvidím.

Když je řeč o Ottobre, aktuálně jsem doplnila do e-shopu zvýhodněné balíčky. Spousta nových zákaznic mi píše, jak je mrzí, že nevěděly o Ottobre dřív, že by už dávno měly předplatné za lepší cenu, a dokupují si starší čísla. Však kdo Ottobre znáte, tak moc dobře víte, že jednou z předností časopisu je jeho nadčasovost, i hodně stará čísla jsou pořád plně využitelná, navíc jsou levnější, než ta nová. Takže teď si můžete dokoupit celý ročník 2019, 2020 nebo 2021 a přidala jsem také balíček s rodinnými čísly, která vycházela po tři roky a jsou oblíbená hlavně kvůli pánským střihům, které tolik chyběly. A mně tedy teď chybí to rodinné číslo, protože tam byly i dámské modely, a těch není nikdy dost. Ale chápu, že časopis asi nebylo každoročně čím naplnit, protože pánská móda přece jen není tak bohatá a není co pořád vymýšlet. S těmi třemi čísly za super cenu podle mne pokryjete potřeby základního pánského šatníku a opět zmíním, že modely jsou nadčasové, žádné módní výstřelky na jednu sezónu, takže časopisy poslouží doslova do roztrhání.

A pak mám ještě jednu novinku, a to se oklikou dostávám zpět k vyšívání – po letech jsem zase obnovila svůj obchod na portálu Secrets of Embroidery. Pro většinu „vyšívaček“ to asi nebude nijak zajímavé, všechny své vzory mám už od roku 2001 v nabídce na OPW Mall a na českém e-shopu (kde ale stále ještě nejsou úplně všechny), nicméně pokud u Secrets nakupujete a máte tam třeba nasbírané nějaké body a moje designy se vám líbí, tak teď už víte, kde můžete své bodíky uplatnit, mrk mrk.

Během těch měsíců, kdy jsem neblogovala, jsem také dokončila několik nových setů výšivek, například Velké mandaly, Příšerky, vánoční i velikonoční krajky, novou sadu křížů a jiné, všechny najdete tady. Detailněji o nich ještě napíšu později v samostatném postu. Průběžně také doplňuju na e-shop singly, tedy jednotlivé výšivky, protože rozumím tomu, že ne vždy člověk potřebuje celou sadu stejně tématicky zaměřenou. Zatím jich tam není mnoho, na vině je samozřejmě tradiční nedostatek času, takže vlastně končím svůj dnešní post úplně přesně tím, čím jsem ho začala. Nicméně trochu se určitě polepším, mám připravené nové články pro šicí i vyšívací skupinu čtenářek, a myslím, že udělají radost.

Tak zatím užívejte slunečných dnů!