Pánská copánková mikina

V některém z předchozích příspěvků jsem zmínila, že jsem po dlouhé době konečně něco ušila, tak teď jdu posdílet své zkušenosti se střihem. Pánských modelů totiž není nikdy dost, tak by byla škoda zrovna tento přehlédnout.

On se totiž tento střih skrývá (pro někoho trochu nečekaně) v dětském Ottobre 4/2021.

Píšu „pro někoho“, protože kdo z vás si Ottobre kupujete pravidelně, nebo alespoň sledujete, když vycházejí nová čísla (a třeba čtete recenze), nebo navštěvujete můj Instagram, tak víte, že ve zmíněném loňském podzimním čísle se pod heslem „Mladí rodiče“ nečekaně objevily dva modely pro dospělé, a to pánská mikina a dámské šaty z teplákoviny s vynikající vychytávku na kojení (přesnější popis najdete právě v recenzi čísla).

Mikinu na zip už jsem chtěla šít svému muži dávno a střih jsem vybírala samozřejmě primárně v číslech Family. Chtěla jsem, aby mikina byla pohodlná, ale zas ne úplně prvoplánově sportovní, aby se hodila i do kanceláře, takže taková svetro-mikina, tak jsem pro ni vybrala copánkový úplet (konečně jsem vytáhla něco ze syslírny!). Jenže k tomu mi moc nepasoval původně zvolený střih s raglánovým rukávem z čísla 7/2017, zbytečně bych si přidala práci s napojováním vzoru. Už jsem pomýšlela na úpravy jiných střihů, když jsem si na poslední chvíli vzpomněla na loňské podzimní číslo. Přesně, co jsem potřebovala – klasické rukávy, stojáček, zip. Jen jsem vynechala spodní lem a namísto něho mikinu prodloužila.

.

Copánkový úplet jsem si nasyslila v několika barvách, když vypuklo to šílenství kolem nich, ale pořád ne a ne se dostat k jejich zpracování. Pak sem tam někdo někde napsal, že se žmolkují (což asi není překvapivé, holt je to polyester), tak se mi do šití moc nechtělo. No ale co už, buď to vyzkouším na vlastní kůži nebo budou úplety dál zbytečně ležet ve skříni.

O žmolkování asi budu moct napsat až po delším nošení, ale aspoň můžu materiál pochválit, že se s ním dost dobře pracuje. Nijak extra neklouže a neuhýbá, takže zip byl všitý na první pokus a stojáček navazuje, jak má (což zrovna na tomto obrázku úplně tak nevypadá, tak mi musíte věřit, že nekecám).

Vnitřní okraje a švy, které můžou být při nošení viditelné, jsem začistila pružným lemovacím proužkem.

Z líce je mikina prošitá přesně ve švu spojujícím stojáček a přední/zadní díl. Není to v podstatě vůbec vidět a krásně se tím přichytí vnitřní část límce, šití je hezké i z rubu a nedá to moc práce, jen to chce přesnost.

Sice se mi podařilo koupit proužek i zip stejné barvy, ale na fotce si barvy žijí tak trochu vlastním životem a vypadají dost odlišně, ale v reálu to sedí.

Trochu jsem bojovala se založením spodního okraje. První automatická volba byl coverlock, ale poté, co jsem okraj prošila, se mi to vůbec nelíbilo, takže jsem to vypárala a nakonec proužkem olemovala i spodní okraj a přišila ho pak ručně slepým stehem. Zip by se mi tedy hodil o 2 cm delší, bohužel šedý v potřebné délce neměli. Ale takovou maličkost asi přežiju (a manželovi je to samozřejmě úplně jedno).

Na to, jak dlouho jsem se na šití chystala a odkládala ho, to šlo pak hodně rychle a moc mě to bavilo. Nemám teď na šití kvůli práci skoro žádný čas, a tohle jsem si moc užila. Nakonec nejvíc času zabralo focení, protože během šití samozřejmě postupoval čas a měnilo se světlo, někdy ho bylo moc, někdy málo, tak fotky jsou dost nestejnorodé, ale nemám ambice být pefektní fotografkou, důležitější je pro mne ten šicí proces, tak snad mi to odpustíte.

Zlatým hřebem měla být prezentace projektu na živém modelovi, což byl dle očekávání problém. Ale ukecala jsem ho aspoň na rychlou fotku po příjezdu z práce, takže je mikina trochu pomačkaná z auta a taky jsem ji na něm nestihla správně urovnat, to krabacení na bocích tam při normálním nošení není, jen to na sebe moc rychle navlékl. No ale než bych mikinu vyžehlila a všechno na něm správně urovnala, tak by mi model samozřejmě zdrhnul, tak jsem musela vzít zavděk tím, co bylo.

Ve finále střih hodnotím pozitivně, určitě ho budu používat znovu, ale nějaké drobné úpravy budou potřeba. Jednak jsem bohužel trochu podcenila délku, můj muž měří 190 cm, tak kdyby byla mikina o takových 5 cm delší, tak by to rozhodně nevadilo (nicméně délka rukávů mu sedí přesně). A možná příště buď zvětším průkrčník a stojáček, nebo průkrčník prohloubím, což bude pak chtít také zvětšení (prodloužení) stojáčku. Mám pocit, že je při zapnutí límce v tom muž moc upnutý. Aby zhubnul, to po něm asi chtít nemůžu, ještě by to pak na oplátku chtěl on po mně, tak to ta úprava střihu bude určitě rychlejší a snadnější.

Jestli máte s tímto střihem zkušenost, napište do komentářů, ráda si počtu. A pokud jsem někoho inspirovala k šití a jdete hned lovit střih v dětském čísle, kde vám předtím unikl, tak mám radost ještě větší.

Přeju hezké podzimní dny u šicího stroje!

Napsat komentář