O čem je řeč? O střizích!
Jaké střihy máte nejraději, jaké nejčastěji využíváte?
Myslím, že tady v Česku jsme všichni odkojení Burdou. Když se v roce 1989 u nás objevilo první číslo v ruštině, mohli jsme se zbláznit. Do té doby se Burda dala sehnat jen v němčině a hlavně jen v Tuzexu. Jinak se u nás před revolucí prodávaly hotové střihy se značkou Vkus a šilo se podle Ženy a módy, Dorky, sem tam byl střih i v Praktické ženě. Ale Burda, to byl jiný level! Ruštině jsme v té době rozuměli skoro všichni a hlavně časopis byl k dostání běžně na stánku. Po čase se objevilo i české vydání a Burda se stala bezkonkurenční jedničkou na trhu. K ní se občas objevily i další německé magazíny, ale jejich obsah a hlavně kvalita střihů mi vždycky přišla dost proměnlivá.
Burda byla vždy komplexní, trendy a hlavně pravidelná. Kvalita střihů sice také vždycky nebyla stoprocentní, tehdy jsem ale špatně sedící oděvy vždy přičítala svému neumětelství. Teď už vím, že podobnou zkušenost měl skoro každý a že i v tak prestižním vydavatelství s dlouholetou historií občas prostě nějaká nedokonalost utekla.
Kdo jste v devadesátkách podle Burdy šili, tak si budete pamatovat na tu změť čar na střihové příloze. Kam se hrabe puzzle s 1000 dílky, tohle byla ta správná výzva!:-)
Později se to výrazně zlepšilo, střihové přílohy se zvětšily, a tím i zjednodušily. Hlavním zlepšením bylo to, že model už neměl střih ve velikosti 38 na příloze A a velikost 40 na příloze B, ale na jednom místě bylo střihový díl třeba i v pěti velikostech, linie krásně vedle sebe, takže jednak byl model k dispozici ve více velikostech než dřív a hlavně tento způsob umožňoval lepší úpravu střihu pro postavu s odlišnými rozměry v různých partiích. Ze střihu velikosti 42 v horním obvodu se dalo krásně při přenášení střihu na papír přejít linií do pasu velikosti 40 až na boky 44. Nebylo třeba přemýšlet a propočítávat, o kolik tak asi mám zvětšit střih na své širší pozadí.
Časem tady Burda začala prodávat i své hotové střihy. Tento typ střihů je v zahraničí naopak hojněji využíván, než Burda, protože tam má dlouholetou tradici. Největšími značkami (říká se jim Big Four) jsou McCall’s, Vogue, Simplicity a Butterick. Tyto firmy mají široké portfolio střihů a jejich střihy jsou poměrně cenově dostupné a hlavně bývají často v různých akcích, takže se dají koupit velmi výhodně. Je také ale dost stížností na to, jak střihy sedí a hlavně jak jsou napsány instrukce.
Já se přiznám, že instrukce na šití nikdy nečtu. Jsem samouk, v průběhu let jsem si na všechny postupy tak nějak přišla sama, když tak mi spíš pomůže nákres než textový popis činností. Jednou za celé roky šití jsem se pokusila šít podle postupu v Burdě a prostě jsem to ani přes veškerou snahu nepochopila. Takže špatně napsané instrukce mne až tak netrápí. Nicméně postupně zjišťuju, jak pohodlné je šít podle fotonávodu či videa, člověk tím ušetří spoustu času a přemýšlení a pro začátečníky je to opravdu velká pomoc.
A z toho právě vycházejí návrháři „indie“ střihů (= independent, nezávislí, mimo tu velkou čtverku výrobců střihů). Jejich střihy jsou sice dražší, ale ve vyšší ceně se právě odráží pečlivější příprava střihů, testování na různých typech postavy a mnohem kvalitněji vypracované návody. Se současným boomem šití a také digitalizací neustále přibývají nové a nové firmy produkující střihy. Dokud byly střihy pouze tištěné, v obálce, byla jejich výroba náročnější a rozjet takovýto podnik bylo mnohem složitější. Ovšem nyní, kdy je počítač s internetem a tiskárna prakticky základní výbavou každé domácnosti, se otevřely možnosti tvorby střihů doslova i pro jednotlivce. Střihy se prodávají ve formátu .pdf, který si nakupující sám doma vytiskne na běžné A4 papíry a slepí dohromady. Nepotřebuje žádné krásné balení, obálku, takže ušetří peníze a návrhář střihů ušetří čas s přípravou obalu a organizováním prodeje a může se věnovat navrhování dalšího střihu a jeho pečlivé přípravě. Nově se objevuje i možnost tisku střihu na formát A0, který si zákazník nechá vytisknout někde v copyshopu a nemusí se lepit s desítkami listů.
Všechny tři zmíněné varianty střihů mají samozřejmě svá pro a proti:
STŘIHY Z ČASOPISŮ:
- jejich výhodou je dostupnost – Burdu koupíte každý měsíc kdekoliv na stánku nebo ji lze předplatit. Ottobre nevychází měsíčně a prodává se pouze ve vybraných e-shopech, ale oproti Burdě lze kdykoliv objednat i archivní čísla a lze ho také předplatit. Výhodou je i cena. Za to, co zaplatíte za individuální střih, máte celý časopis s podstatně větším množstvím střihů. Samozřejmě je většinou nevyužijete všechny, přesto to po podělení převážně vychází lépe.
HOTOVÉ STŘIHY:
- v zahraničí je výhodou rozhodně jejich široká nabídka. U nás bohužel všechny střihy k dispozici nejsou a také je nenajdete ve všech obchodech s látkami či v galanteriích, často jsou pouze k objednání v e-shopu. Pokud jste si jistí svou velikostí, nemusíte střih překreslovat a můžete jej rovnou vystříhnout, což ušetří čas. A pokud vládnete angličtinou, ke střihům není problém dohledat na internetu recenze, takže se dá předem zjistit, jaké má kdo se střihem zkušenosti, jaká jsou pozitiva či negativa. Pro zájemce doporučuji stránku Deepiky Prakash PatternReview.com.
STŘIHY V .PDF:
- ta úplně nejvíc nejlepší věc na digitálních střizích je jejich dostupnost. Padne vám do oka něčí halenka na Instagramu a po pár klicích myší máte stejný střih u sebe v počítači a když máte doma zásobu látek, můžete hned šít, ani nemusíte vytáhnout paty z domu. Další výhodou je pečlivé zpracování těchto střihů a kvalitní návod, většinou se spoustou detailních fotografií nebo i videonávod, podle kterého se šije opravdu snadno. Jednotliví tvůrci mají převážně svou internetovou komunitu, kde se můžete poradit nebo si před nákupem pročíst zkušenosti uživatelů s daným střihem. V případě nějakého problému autoři střihu velmi ochotně pomáhají, protože jim samozřejmě záleží na spokojeném zákazníkovi. Výhodou .pdf střihů v českých podmínkách je i jejich cena. Střihy ze zahraničí jsou dražší, ale zase se díky nekonečným možnostem internetu dostanete k obrovsky široké nabídce střihů po celém světě, které by do našich obchodů cestu nikdy nenašly. Nevýhodou je nutnost střihy slepovat, pokud tisknete na A4, to je opravdu dost otrava. Tisk na A0 už zase znamená výdaj navíc a je třeba s tím někam jít a nechat si to vytisknout. Pokud už máte s konkrétním návrhářem zkušenosti a víte, jak vám sedí velikosti, můžete střihové díly rovnou stříhat a ušetřit tak čas. Pokud ne, tak je nutné překopírovat na střihový papír (a v tomto momentu už mi přijde jednodušší a levnější využívat střihy z časopisu) anebo můžete vystříhnout rovnou a když střih nebude sedět, tak pak znovu vytisknout (a slepovat nebo platit za tisk na A0).
Ve světě je zvykem, že když jsou některé z nezávislých střihů úspěšné, dodatečně se objeví v prodeji i v tištěné podobě. Přece jen ne všichni zákazníci mohou nebo chtějí tisknout doma. Mnozí mají rádi fyzický produkt, který mají přímo v ruce a snadno se k němu vrací. Jiní si zase tolik netykají s technikou a řešit vše přes počítač je obtěžuje. Rádi si připlatí za hotový výrobek, který je ihned připravený k použití, a ještě v pěkném, originálním balení. Autoři zase už mají ověřeno, že je o jejich střih zájem a produkce tištěných střihů tím pádem není rizikový podnik.
A jindy je to zase naopak – starší a ověření výrobci tištěných střihů vycházejí vstříc současným požadavkům a střihy dodatečně produkují kromě klasické formy i v digitální podobě.
Možností je tedy mnoho, každý ze zákazníků má různé preference, časové či finanční možnosti, takže rozhodnutí je individuální. Každopádně je bezva, že tady všechny ty možnosti jsou.
A kterou variantu střihů preferuji já?
Momentálně mám na prvním místě Ottobre. Předtím jsem šila dvacet let podle Burdy a postupně mi přestala vyhovovat. Těch situací, kdy něco nesedělo, jak má, časem přibývalo a pohár trpělivosti přetekl, když jsem šila kabátek pro svou tehdy tříletou dceru. Na rovném kabátku pro malé dítě zdánlivě není co pokazit, ale když výsledný produkt na rozdíl od fotografie sahal sotva do pasu a rukávy byly po kolena, řekla jsem si, že už stačilo. Při tak obrovském nákladu, jaký Burda má, by prostě měli střihové chyby vychytat oni, ne zákazník. Zhruba v té době jsem se dostala k Ottobre a už jsem u něj zůstala. Doteď mne nikdy nezklamalo. Oproti Burdě je sice dražší, ale využiju z něj mnohem víc střihů a hlavně jsou využitelná i starší čísla, protože modely jsou nadčasové, takže je pro mne i ekonomičtější. Někdy mne mrzí, že vychází jen dvě dámská čísla ročně, bývalo fajn se každý měsíc těšit na Burdu, ale zase toho aspoň nemusím tolik skladovat;-)
V posledních měsících se porozhlížím i po .pdf střizích, protože jsem přesně ten typ „vidím a chci“, takže mi vyhovuje možnost okamžitého nákupu. Horší je to s tou pracností, lepení A4 mě fakt nebaví a zabere to čas. Vykopírování střihu z Ottobre je tak dvacetkrát rychlejší a už vím, která jejich velikost mi sedí, tak nemusím nic přeměřovat a kontrolovat. Při nákupu od různých designérů narazíte na různé velikostní tabulky a různé pojetí přiléhavosti či volnosti střihů, tak může být minimálně v začátku dost problém s volbou velikosti. Ale zase nabídka střihů v Ottobre je omezená, tak když chci něco, co tam nenajdu, tak nezbývá než lovit v neznámých vodách.
Musím říct, že nabídka digitálních střihů mě přitahuje i z osobních důvodů. Od dětství jsem chtěla být módní návrhářkou. Nakonec jsem se vydala jiným směrem, protože v té době mi přišla cesta k vysněné profesi příliš klikatá, nebo spíš nedosažitelná a pokud bych se i uchytila v oboru, tak by se asi v tehdejších podmínkách těžko jednalo o něco kreativního. Teď jsou možnosti individuálního prosazení se zcela jiné a uvědomila jsem si, že díky současným technologiím a střihovým softwarům je možnost být svému dětskému cíli blíž, než bylo dosud kdy možné. Ale den má bohužel jen 24 hodin, vše se stihnout nedá, tak tuto záležitost zatím nechávám otevřenou.
Prozatím tedy testuji práci ostatních. Mám teď koupené digitální střihy od pěti různých návrhářů, takže budu postupně zkoušet a psát své zkušenosti.
Mezitím si ráda přečtu od vás, jak to máte se střihy vy.
Já jsem začínala s Burdou a byla jsem za ni šťastná. Občas mně prošla rukou Diana, ale střihy neseděly tak, jak byly nafoceny. Nedávno jsem vyzkoušela zakoupený střih v pdf. Přeskočila jsem text včetně velikostní tabulky a pěkně jsem narazila. Myslela, jsem, že velikost 40 je jen jedna, ale u německého designéra jsem měla mít velikost 38, možná i menší, tak jsem kardigan musela přešívat.
Momentálně u mě vede Ottobre. Počkám si na kladné recenze a třeba vyzkouším i nějaké jiné návrháře.
A jsem ráda, že nejenom mně dělá problém popis postupu. Myslela jsem si, že mám nějakou poruchu – nesnáším návody k čemukoliv, šití nevyjímaje. Vůbec jsem je nechápala, spíše mě návody zmátly, než by mně byly k užitku.
S velikostmi to mám stejně. Také jsem si myslela, že jsou někde „na ústředí“:-) pevně určené tabulky, podle kterých se všichni řídí, ale kupodivu ne. Což je hlavní důvod, proč vždy váhám se zkoušením nových značek střihů a raději (pokud to jde), tak upravím drobné detaily na osvědčených střizích.