Co se zbytky? Ušijte z nich kalhotky!

Když jsem před časem na zahraničních šicích fórech zaregistrovala aktuální pobláznění s šitím kalhotek, v duchu jsem si říkala, že někdo asi neví co s volným časem, když si může dovolit ho věnovat šití něčeho takového. Spodního prádla je přece na každém rohu spousta, kalhotky koupíte v různé kvalitě, stylu a cenách od třiceti korun do nekonečna.

Před lety jsem si sice vytáhla z Ottobre 2/2011 střih na plavky, podle jehož spodní části jsem chtěla šít kalhotky,  abych si vyzkoušela, jak by mi seděla nižší varianta s nohavičkami, ale na šití pak nějak nedošlo, vždycky bylo na řadě něco důležitějšího.

 

Ale když jsem četla nadšené komentáře na YouTube a Instagramu a viděla všemožné varianty zpracování kalhotek ze zbytků, tak jsem si najednou řekla: a vlastně proč ne? Proč zbytečně skladovat zbytky úpletů, když je stejně asi na nic jiného nevyužiju. Na různé sešívání a kombinování zbytků k ušití trička nemám čas, a asi ani cit, ani už nemám tak malé dítě, že bych menší kousky látek zpracovala na pidi-oblečení nebo třeba na muchláky či šatičky pro panenky. Vyhodit to ale neumím, na to jsou mi látky moc vzácné.  Tak proč nezkusit tohle…

Musím se přiznat, že mne trochu popostrčil i videonávod od mých oblíbených Stitch Sisters. Když jsem viděla, jaká je to rychlovka a že není třeba se s tím nějak mazat, tak jsem šla do toho. Stejně jako ony jsem vyzkoušela nejdřív střih, který na sociálních sítích rozjel tu vlnu šití kalhotek, a to byl střih Acacia Pants od Megan Nielsen. Střih se prodává za 8,52 US dolarů, ale pokud se zaregistrujete k odběru jejich newsletteru, můžete si jej stáhnout zdarma a z .pdf vytisknout.

Pro začátek jsem zvolila jednoduchou variantu bez kombinací více látek či krajek a stříhala jsem z oblíbené černé viskózy z Batani. Stačil pruh o výšce 25 cm. Tato viskóza je i dost elastická, tak pokud bych náhodou zvolila příliš malou velikost, tak by tam přece jen byla nějaká vůle.

A dál už můžu jen potvrdit, že šití je fakt fičák, vůbec nevím, proč jsem z toho měla předtím respekt. Švy jsem sešívala na overlocku, ale šlo by to v pohodě i na běžném stroji a krajkovou gumičku jsem přišívala na stroji klasickým tříkrokým cikcakem, který má na stroji asi téměř každý. Všití toho mezinožního dílu jsem dělala doporučenou metodou „burrito“. Po troše přemýšlení se ukáže, že je to vlastně velmi jednoduché, přitom geniální a využitelné pro spoustu dalších projektů. Doporučuji šít podle výše zmíněného videa od Stitch Sisters, konkrétně tato metoda je ve videu někdy v čase 5:00.  Klidně se obejdete i bez angličtiny, jen tedy přijdete o vtipné komentáře, ale stačí jen sledovat vizuál a vše pochopíte i bez mluvených instrukcí.

Jinak lze pohodlně šít podle fotonávodu autorky, kde je k dispozici dokonce několik variant lemování.

Já jsem pro první pokusy na okraje použila krajkovou gumičku.

Pracuje se s ní dobře a skvěle vypadá. Uvažovala jsem o použití lemovací pruženky, ale dvojmo už je hodně silná a na zadku by se okraje zbytečně rýsovaly pod prádlem. Spíš zkusím okraje jen založit a lemovku použít pouze na horním obvodu.

Původně měly kalhotky zůstat celé černé, ale samozřejmě jsem to nevydržela a aspoň něco malinkého jsem na ně musela vyšít. A hlavně jsem se během šití rozhodla dělat pokusy s různými materiály a střihy, tak jsem chtěla jednotlivé verze odlišit, aby se mi pak lépe rozpoznávaly a hodnotily.

Pokud jde o velikost, viskóza je lehčí a pružnější, takže jsem po prvním hrubém sešití zmenšovala o jednu velikost. Také mi úplně nesedělo umístění mezinožního dílu, byl příliš vzadu, takže pro druhý pokus jsem na předním díle o 1 cm ubrala a na zadním přidala, aby se mezinožní díl posunul víc dopředu.

 

Pro svůj druhý pokus jsem zvolila zbytek veselého potištěného jednolíce z Batani, složení je 95% bavlna + 5% elastan. Z tohoto typu úpletu šiju trička, mám jej vyzkoušený, že přiměřeně pruží, ale drží tvar a nevytahá se. Velikost jsem nechala původní dle střihu. Jak jsem psala výše, posunula jsem mezinožní díl a bylo to tak lepší. Jednolíc má trošku vyšší gramáž než viskóza, takže jsou kalhotky o něco pevnější, ale pohodlné a rozhodně ne nějak silné. Až u tohoto druhého pokusu jsem si uvědomila, že zadní díl je pro mne zbytečně vysoký, takže při dalším šití zkusím ubrat jeho výšku; jinak je vše OK, i délka gumiček podle tabulky ke střihu na mou velikost přesně sedí. Dcera tedy měla nějaké komentáře týkající se potisku na látce v souvislosti s mým věkem, ale pod bílé oblečení toto prádlo nosit nehodlám a na veřejnosti se v kalhotkách běžne nepohybuju, takže obecné ohrožení snad nezpůsobím.

V mezičase mi dorazil objednaný bambusový úplet z Šijem dětem. Objednala jsem jej cíleně, protože mne nadchl střih na kalhotky od Caramilly. Slibují, že se nerýsují pod oblečením, nebo tedy aspoň ne tolik, jako jiné kalhotky. Petra na ně doporučuje právě výše zmíněný úplet, který se nebude párat ani nějak výrazně rolovat. Než se do nich pustím, chtěla jsem vyzkoušet z onoho zázračného úpletu ušít kalhotky podle střihu Acacia s tím, že jsem gumičku všila jen do horního okraje a nohavičky jsem nechala bez ní. Protože dvojitý mezinožní díl nedržela lemovací gumička, prošila jsem jej ze všech čtyřech stran tříkrokým cikcakem, aby byl stabilnější.

Ani tady se to neobešlo bez výšivky, maceška i růžička na předchozích kalhotkách z viskózy pocházejí z mé vlastní kolekce autorských výšivek.

Hned po prvním nošení se ukázalo, že v původním stavu tento střih asi není tak vhodný pro šití bez lemování nohaviček. Okraj sice skutečně nepouští očka ani když ho zkusím opravdu velkou silou roztáhnout, ale když chybí lemování, kalhotky mají tendenci na zadku více vyjíždět nahoru. Dalo by se to asi vyřešit dalším zmenšením mezinožního dílu v zadní části, tím by se stáhla zadní část víc dolů, to ještě určitě vyzkouším. Nebo možná bude vhodnější použít právě ten Caramillí střih, který má nohavičky umístěné níže. Jinak ale materiál je bezva, ani nevím, že mám kalhotky na sobě a pod oblečením je spodní hrana nohaviček na zadku opravdu skoro nerozeznatelná.

Po vyprání a prohnání sušičkou všechny tři modely z viskózy, jednolíce i bambusu zůstaly v původním stavu, nic se nevytahalo ani nezmenšilo, takže jsem naprosto spokojená a vyzkoušené materiály můžu doporučit.

Při dalších pokusech přijde na řadu střih od Caramilly a také výše zmíněné Ottobre 2/2011. A to už tedy snad i dojde na šití z opravdu malých zbytků, kvůli kterým to všechno vlastně začalo!:-)

EDIT prosinec 2018: díky jedné ze čtenářek blogu se mi podařilo obstarat si zásoby lemovacích kraječek v několika barvách, takže další pokusy budou mnohem pestřejší!

EDIT listopad 2019: pokud máte zájem o krajkové gumičky, jsou k dispozici tady.