To zní docela jako blbost, šít závaží, že? Ale čtěte dál, uvidíte, že se vám tento tip může hodit!
Řeč totiž bude o závažích na zatížení papírových střihů při pokládání na látku.
Nebudu machrovat, rovnou se přiznám, že o jejich existenci jsem desítky let neměla ani tušení. Šiju od svých deseti let, celkem přirozeně střihy na látce v případě potřeby něčím zatěžuju, zpravidla tím, co je zrovna po ruce, takže nůžkami, hrnkem, knížkou, telefonem apod. Dokud jsem stříhala v pokoji na podlaze na koberci, tak došlo často i na papuče 
. Pak mě napadlo použít dekorativní kameny, psala jsem o tom kdysi v blogovém příspěvku o užitečných pomocníčcích. Ale že se vysloveně vyrábějí závaží za tímto konkrétním účelem, to jsem odhalila až díky sledování zahraničních šicích vlogů. Nevím, jestli se mám cítit jako ignorant, nebo to paní Aenne Burda, se kterou jsem před 40 lety začínala šít, taky neznala, tak jsem se to od ní nemohla naučit.
Dřív jsem si samozřejmě zkoušela ušetřit čas překreslováním střihových dílů, takže jsem střihy jen rozložila a chtěla udělat „fik – fik“. Jenže poté, co se mi občas (logicky) papíry pohnuly a stříhla jsem buď blbě nebo jsem znovu a znovu střihy posunovala na správné místo, jsem s tím definitivně skončila a střihy zase poctivě na látku obkreslovala nebo špendlila. Jenže jsou materiály, kde se špendlení nehodí, protože po něm zůstávají dírky (kůže, koženka, softshell) a ani křída nebo fialový fix někdy nejsou z různých důvodů použitelné. A právě tehdy se hodí jen položení a dobré zatížení střihů.
No a právě díky sledování zahraničních vlogů na YouTube jsem zjistila, že kouzlo použití závaží nespočívá jen v tom, že střih položený na látce se díky tomu nepohne po každém zachvění vzduchu, tedy prakticky při každém mém pohybu nebo následkem otevřeného okna. Ono totiž když je to závaží opravdu těžké, těžší než papuč nebo nůžky, tak pak se střih na látce opravdu s jistotou nehne ani o milimetr. A to je hned úplně jiná práce!
A z čeho jsem tedy ta svá opravdu těžká závaží „ušila“? No, musela jsem po zdrojích zapátrat jinde, než ve svém šicím království. A to konkrétně… v garáži!
Původně jsem hledala nějaké velké matice nebo podložky, ale narazila jsem na ložiska, a to byl tedy super nález! Na svou velikost jsou totiž hodně těžká, což byl třeba problém u kamenů, které jsem používala, protože ty byly ve srovnatelné velikosti mnohem lehčí. Ložiska mají navíc rovnou plochu, takže na rozdíl od kamenů se dají krásně vyskládat na sebe a nezaberou moc místa. Nejdřív jsem si vyzkoušela na dvou menších, jestli opravdu budou sloužit tak, jak potřebuju, a když se osvědčily, tak jsem poprosila muže, který se tak trochu pohybuje v oboru (konečně se mi jeho práce k něčemu praktickému hodí!), jestli nemá možnost nějaká vyřazená ložiska sehnat a on mi přinesl dalších pět kousků, takže mi teď v pracovně stojí pěkně úhledný sloupek.
Vyřazená ložiska jsou samozřejmě ze své podstaty pořádně špinavá, takže se nedají použít tak, jak jsou a je potřeba jím ušít nový kabátek. A jelikož zbytků máme my švadlenky spoustu, tak využít i ty opravdu malé odstřižky je vždycky radost.
Doporučuji používat raději zbytky úpletů než tkanin. Mají vůli, takže se dají podle potřeby natáhnout a netřepí se. Takže jak na to:
Ustříhněte si kolečko příslušné velikosti, tedy o průměru dvojnásobku průměru ložiska + 2x výška ložiska. Já jsem měla menší ložisko o průměru 5 cm a výšce 1,5 cm, takže sčítám 5+5+1,5+1,5 a k tomu 1 cm přídavek, takže jsem stříhala kruh o průměru 14 cm. Není nutné hledat kružítko a rýsovat přesné kroužky, ona se nějaká nepřesnost potom ztratí, protože šít se bude ručně a materiál je pružný, takže je tam možnost v průběhu šití trošku čarovat. Na obkreslení tvaru lze použít třeba CDéčko, hrnek, talířek nebo ustříhněte čtverec s délkou stran 14 cm, přeložte dvakrát napůl na malý čtvereček a nůžkama zaoblete rohy. Tak jsem to udělala já, proto jsou tam viditelné nepřesnosti, ale to vůbec ničemu nevadí.
No a pak jen jednoduše stehovacím stehem kolečko obšijete kousek od okraje.
Potom nit stáhnete, čímž látku zřasíte. Řasení rovnoměrně upravte a zapošijte tak, aby okraje látky byly schované uvnitř.
Pokud si to chcete udělat extra hezké, zapošití můžete zakrýt třeba ozdobným knoflíčkem.
Et voilà, praktické závaží, pěkně padnoucí do ruky, je na světě.
Celé to netrvá ani 15 minut a je to takové to příjemné, odpočinkové šití, kdy hned vidíte výsledek a vytvoříte si užitečnou věc.
A pokud chcete ještě rychlejší výsledek, tak to jde udělat ještě jednodušeji. Stačí ložisko omotat stuhou nebo třeba proužkem úpletu z odstřižků a konce jen zalepit dobrým lepidlem, tavnou pistolí nebo sešít pár stehy.
Tato zásobička závaží mi teď zjednodušuje šití.
A jestli vypadám, že mám úchylku na růžovou a na kytky, tak moooožná trošku mám, každopádně když závaží nebo i ty nůžky někde založím, tak se mi mnohem líp hledají takové barevné vzory než něco nenápadného šedého nebo černého.
Kromě ložisek by se daly použít i velké matice nebo podložky, těch by asi bylo kvůli hmotnosti lepší spojit několik dohromady.
Shodou okolností jsem nedávno ta moje garážová závaží zmínila v jedné šicí skupině a někdo dal jako tip šití látkových pytlíčků, naplněných rýží nebo luštěninami. To mi přijde jako taky zajímavý nápad a suroviny jsou snadno dostupné, ale pro mne jsou taková závaží moc lehká. Střihový papír z látky sice díky nim průvan jen tak neodfoukne, ale zatížení je mnohem menší. Nicméně každému vyhovuje něco jiného, pro někoho bude zase tato varianta ta nejlepší, tak je fajn mít na výběr.
Pokud máte nějaký úplně jiný zajímavý tip, z čeho vyrobit šikovné závaží, tak sem s ním! 