Jak máte uložené nitě? Schované v šuplíku či skříňce nebo vystavené na nějakém stojánku či zavěšené na háčcích nebo nějakých držáčcích?
Nevím, jak vy, ale já se hrozně ráda dívám na fotky šicích místností či pracoven. Je to inspirativní a kdo je šicí a/nebo vyšívací nadšenec, tak se vždycky rád podívá, jak to má zařízeno někdo se stejným koníčkem či povoláním.
Teď už mám sice svoji vyšívárnu/zašívárnu po několika předělávkách uspořádanou tak, jak mi to pro moji práci vyhovuje nejlépe, ale člověk nikdy neví, kdy natrefí na drobný detail, který může být inspirací pro nějakou efektivní změnu, takže čas od času prošmejdím Pinterest, jestli mi něco inovativního nepadne do oka.
Původně jsem chtěla svoji pracovnu také nafotit a doporučit drobné detaily, které se mi při práci osvědčují, ale prostě s tím trvalým provozním nepořádkem, který tu mám, se chlubit nechci. Je to trošku jako když má člověk malé dítě – může uklízet sebevíc, ale stejně jsou za chvíli zase všude roztahané hračky. Takže i já přes veškerou snahu o pořádek, který se tu snažím udržovat, protože nepořádek člověka rozptyluje a komplikuje práci, tu zkrátka vždycky budu mít roztahané nějaké látky, ze kterých budu šít, nitě, kterými zrovna vyšívám, rozešité projekty, které hodlám brzy dokončit, podkladové materiály, které nemá smysl pořád znovu schovávat a vytahovat atd. Mám poměrně rozlehlou pracovnu, což má své nesporné výhody, nemusím uklízet stroje, jsou vždycky připravené k práci, můžu nechat na stole rozpracovaný projekt a můžu si tady ten nepořádek zavřít a nikdo ho nevidí, na druhou stranu dokud jsem měla jen pracovní stůl v rohu pokoje, tak mě to aspoň donutilo večer vše poschovávat a mít uklizeno, takže vše má své výhody i nevýhody.
Trošku jsem odběhla od tématu, o kterém jsem chtěla psát, takže zpět k fotkám z šicích místností – velmi často na nich vidím, že majitelky mají nitě „zaparkované“ na různých dřevěných stojanech nebo držácích.
Oblíbené jsou také dírkované desky „Skadis“ značky IKEA.
Je pravda, že to vypadá celkem efektně, zvlášť když jsou nitě srovnané podle odstínů, tak je to pro oko vyloženě harmonický pohled. Ale z vlastní zkušenosti bych chtěla upozornit na riziko takového ukládání nití. U šicích nití to ještě není tak závažný problém, i když samozřejmě v šicích místnostech se práší víc, než kdekoliv jinde a prach uložený na špulkách se pak zanese do šicího stroje, což mi přijde dost zbytečné.
Ovšem mnohem větším problémem je blednutí (vyšisování) nití následkem slunečního svitu, a to je potíž hlavně pro vyšívací nitě. Protože právě při vyšívání jsou při sobě na malé ploše koncentrovány stovky až tisíce stehů a pak může být rozdíl v barvě nití velmi patrný.
A pokud myslíte, že blednutí nitě je otázkou měsíců či let nebo že by nit musela být umístěna velmi blízko okna s přímým slunečním svitem, tak tady na snímku je cívka, která stála vedle stroje asi 6! metrů od okna, a to po dobu pouze několika týdnů.
Celý povrch špulky byl světlý, takže mi to na první pohled ani nedošlo, že nit tolik vybledla. Teprve až poté, co jsem s ní vyšívala a část horní vrstvy se odmotala, tak se ukázal ten kontrast. Samozřejmě, že vyšitý motiv byl na vyhození. Abych mohla nit dál používat, budu muset odmotat hodně metrů, než se zbavím té vyšisované části.
Naštěstí jsem takto lehkomyslně nechala venku jen jednu cívku, ostatní mám uložené v šuplících.
Velké stroje mám na sestavě zásuvek Malm z Ikea, ve kterých mám 5000m kóny, které používám nejčastěji. Z dřívějška mi ale zbyly menší 200m náviny nití Madeira, ty přechovávám v zásuvkovém dílu Alex rovněž z Ikea. Tento pojízdný kontejner je mimochodem moc praktický, šicí stroj jsem na něm měla jen odložený v době focení, jinak šiju samozřejmě u stolu, ale tyto zásuvky na kolečkách přemisťuju po pracovně podle potřeby, kde zrovna potřebuju odkládací plochu a nemůžu si to vynachválit.
Jak je vidět, s tříděním nití podle barev se nijak moc nezdržuju. Vyšívám opravdu hodně a kdybych měla pořád přerovnávat šuplíky podle odstínů, moc bych toho neudělala. Původně jsem měla cívky roztříděné do dvou šuplíků víceméně podle teploty barev, ale postupně se přestěhovaly spíše podle frekvence jejich užívání. Plus ještě jeden šuplík využívám na nitě velmi málo používané a doplňující zásoby.
Uložení takto v zásuvkách mi velmi vyhovuje. Tím, že je kapacita naplněná, tak mi cívky při otevření necestují ani nepadají a během celkem krátké doby jsem si zapamatovala uložení jednotlivých odstínů, takže nic dlouho nehledám.
Nejčastěji používám nitě Marathon, a pro ně je výška zásuvky ideální, navíc jsou kóny oproti nitím Sulky užší a víc se jich tam vejde. Takže jakmile Sulky a pár nití Brildor a Sprint, které mám, vypotřebuji, tak už budu pořizovat jen Marathonky. Možná pak zvážím umístění nějaké překližky s dřevěnými „trny“ na dno zásuvek, aby kóny byly pěkně souměrně srovnané.
Pro mne je uložení nití v šuplících přímo po vyšívacím strojem velmi praktické, protože nitě jsou hned po ruce.
Samozřejmě to nejde takto použít u domácích vyšívacích strojů, zejména kombinovaných, u kterých se převážně sedí. V takových případech je lepší mít zásuvky umístěné někde vedle pracovního stolu, aby byly nitě na dosah.
Jako další užitečné řešení mi přijde umístění dřevěných držáků na nitě na vnitřní dvířka skříněk. Díky tomu jsou nitě schované a přesto snadno přístupné. Pro inspiraci zkuste na Pinterestu zadat heslo „thread cabinet“, je tam opravdu velká spousta užitečných nápadů.
Každopádně pokud nedáte dopustit na nitě viditelně umístěné v šicí místnosti, tak se přimlouvám aspoň za jejich zakrytí v době, kdy delší čas nešijete. Vrátí se vám to v prodloužení jejich životnosti, protože kromě toho, že nevyblednou a nebude se na ně tolik prášit, tak ani nebudou vysychat kvůli proudícímu vzduchu. Jak je známo, příliš vyschlé nitě jsou náchylnější na trhání, a všichni víme, jak otravné je, když se nitě při vyšívání nadměrně trhají.
K tomuto návrhu připojím ještě jeden tip, pokud ho zatím neznáte – v případě, že se vám nit při vyšívání příliš trhá, zkuste ji dát do sáčku spolu s vlhkým kapesníkem nebo papírovou utěrkou a umístit na pár hodin do mrazáku. Nit v sáčku totiž absorbuje vlhkost a rehydratuje se. Potom ji nechte chvíli stát při pokojové teplotě, aby se vlákna stabilizovala. Mám to opakovaně vyzkoušeno u nití, které používám málo často a jsou už poměrně dost staré a tedy i vysušené, a opravdu to funguje.
Snad Vám moje tipy budou k užitku. Pokud máte nějaké svoje osvědčené řešení, napište ho do komentáře, moc ráda se inspiruji.
Přeju příjemné vyšívání!