Přišel opět čas oprášit oblíbené téma! Jdu se sem vykecat, přiznat a doufám i trochu nabudit k akci.
Schválně, kolik z vás to má s šitím podobně jako já: dřív jsem šila a vyšívala pro ten konečný výsledek, abych měla ušité nové šaty nebo vyšitý originální motiv na triko, to byl cíl. Naopak průběh práce mě na tom spíš rozčiloval, zdržoval, nejradši už bych to měla hotové. Postupem času jsem se posunula k tomu, že právě ten průběh práce, ta tvorba, je to, co mě naplňuje radostí, příjemnými pocity, potěšením. Dostanu se do stavu flow, kdy nemyslím na čas, na starosti, na ostatní úkoly, jen se ponořím do tvoření. Úplná nirvána!
Jenže! Tahle nirvána má pak za následek, že velká spousta projektů zůstane právě jen v té fázi tvorby a mám problém je dokončit, protože ty závěrečné kroky už mě jaksi nebaví a chci radši zase být ve flow a nechat se unášet procesem tvoření, kdy ještě o nic moc nejde, všechno je jen v průběžném stavu, takže se to dá opravovat, upravovat a nic moc se vlastně nedá zkazit. Což je asi jeden z dost důležitých elementů. Protože až člověk projekt dokončuje, už ho zkazit nechce. Už do něj něco investoval, materiál, čas, energii a nechce, aby to přišlo vniveč. A to přináší zodpovědnost a strach ze selhání, který může až paralyzovat a vést k tomu, že projekt opět odložíme na hromádku s UFOny (un-finished objects – nedokončené objekty) s tím, že si to necháme na zítra, na jindy, až bude víc času, až bude lepší nálada… A pak se hromádky vrší a vrší, tvoří se nové, pak si je člověk už i tématicky třídí podle druhu či složitosti až to vede k úplném bloku z tvorby, protože „přece nemůžu začít s ničím novým, dokud nedokončím všechno, co to mám rozdělané…“.
Už jsem na téma UFO psala kdysi dávno články tady a tady. Musím bohužel říct, že přes veškerou snahu jsem se za ty roky moc nepolepšila, možná spíš zhoršila, protože k šicím nedodělkům přibyly také ty vyšívací, takže hromádek a nepořádku, a někdy i frustrace, je ještě víc než dřív.
Takže jsem se rozhodla, že si v tom udělám aspoň trochu pořádek a třeba mě uspořádání rozdělané práce nakopne k tomu, abych dokončila aspoň něco.
Tak co tady vlastně mám:
Nejdřív práce, která už je skoro ve finále a intenzívně na ní dělám, takže to není klasická „odloženka“, jenže bohužel dokončená měla být už dávno a moje frustrace z toho, jak dlouho mi to trvá, je horší, než kdybych to na rok úplně schovala do šuplíku.
Jedná se o novou vyšívací sadu „Velikonoční perníčky“ a jak napovídá název, pokud ji nedokončím nejlépe ještě dnes, můžu si ji rovnou schovat na příští rok.
K sadě jsem vytvořila i „freebie“ pro ty, kdo chtějí před nákupem otestovat kvalitu výšivky nebo se jim nechce kupovat celá sada a chtějí si jen vyšít něco malého na dekoraci.
Další rozpracovanou sadou jsou květinové aplikace pro velké rámečky. Designy jsou hotové, z větší části otestované, zbývá nafotit, dopsat instrukce a vložit na web.
Na vyšívací hromádce mám ale rozdělaný ještě další set, který původně vznikal na individuální objednávku a pak se ukázalo, že by se asi našlo více zájemců o ten typ designů. Jde o aplikace zdobených čísel vhodných zejména pro menší děti na bodýčka či trička k narozeninám, ale lze je využít i na polštáře, quilty či různé dárkové projekty. Během tvoření mě napadlo, že je škoda se omezit jen na menší děti, ale s drobnými změnami se dají číslice využít i jinak, takže z původní tvorby 10 designů se mi práce pod rukama rozrostla do mnohem většího objemu a namísto rychlého dokončení jsem opět v procesu tvorby bez konce. Tak zatím aspoň malá upoutávka:
Při testování těchto vzorů jsem vyzkoušela nového pomocníka – magnetický rámeček. Konkrétně tento typ je specialitka pro Pfaff a Husqvarnu, ale Brother má taky svou variantu. Musím říct, že po počátečních rozpacích jsem nadšená a určitě o něm napíšu časem víc.
Víc chci psát také o jednom šicím projektu, který už je starší, ale určitě zaslouží zmínku, a to je kabátek z Ottobre 2/2006. Pořád dokola opakuju, že jedna z největších devíz časopisu je jeho nadčasovost, a tohle je přesně ten důkaz. 17 let starý střih je bez problémů použitelný i dnes.
Co tu mám dál:
– nastříhané zkrácené legíny ze sportovního úpletu, u kterých naprosto nechápu, proč nejsou hotové. Až jsem se jich skoro lekla, když na mne vykoukly zespod hromádky. Na legínách je troška práce: sešít na overlocku, založit na coverlocku, navléct gumu a jsou ready-to-go. Stěží půlhodina času, tak proč leží víc než rok na stole?? Tuším, že tenkrát byly odloženy proto, že jsem nemohla měnit nitě v overlocku. Vyšívám velkou spoustu křestních roušek, které nejdřív začístím overlockem a v té době jsem asi měla extrémní výrobní boom, tak nebyl čas měnit nitě a nastavení. Ale že by se od té doby nenašla ani chvilka? Docela ostuda. Nicméně pokud si teď při čtení někdo řekne: „tyjo, tak ta je ještě horší než já!“, tak aspoň tento můj coming out nebyl marný
– nastříhané triko se spadeným rukávem. Nic rychlejšího na šití neexistuje, jen sešít boky, ramena a založit okraje. Ani ne hodina práce sakumpikum. Namísto toho šup s tím na hromádky s UFO, ať se tam ty legíny necítí tak samy 
– rozešitá noční košile a tři trika, o kterých už teď vím, že budou jen „na doma“, protože jeden úplet jsem měla tak dlouho odložený v syslírně, že už mi dezén přijde tak trochu out a další úplety jsou příliš jemné a vím, že se hrozně rychle vytahají. Už jsem na toto téma kdysi psala příspěvek tady na blogu nebo na Instagramu, zda i ostatní mají dilema, jestli vůbec má smysl šít z látky, která se dopředu ukáže jako nekvalitní. Ze stejného e-shopu jsem totiž už viskózový úplet měla a vím, že po pár chozeních se roztáhl výstřih a celé se to tak nějak „vykloktalo“.
Po dlouhém rozhodování jsem dospěla k tomu, že vyhodit látku rovnou je mi líto, někomu ji dát je hloupé, když vím, že je nekvalitní, takže nejpřitalnější je použít ji buď na nějaký pokus/testování nového střihu či výšivky nebo zkrátka ušít něco jednoduchého, co nedá moc práce, s vědomím, že to bude „spotřebák“ a dlouho nevydrží. Nakonec i na zahradní práce člověk potřebuje něco na sebe
Dál tu mám dva vyšité panely na polštáře, kde stačí jen sešít dva čtverce a všít zip:
. 
– rozešité triko z Ottobre 5/2020, které čeká na výšivku na přední stranu, pak už zbývá jen coverlockem založit okraje:
. 
– rozešité kalhoty z šedého Silveru, které jsem tehdy stříhala s tím, že je do konce týdne akutně potřebuju do práce. Ehm, za měsíc to budou přesně dva roky, co jsem z práce odešla. Kalhoty stále nejsou hotové.
– nedokončené triko, které je spíš UFO z bezradnosti, než z neschopnosti dokončovat. Použila jsem .pdf střih od německé autorky jménem Prülla, triko je nastříhané a nahrubo sešité, ovšem naprosto tragicky nesedí a já nevím, co s tím, jak to zachránit. Takže čeká na hromádce na nějaké mé vnuknutí, jak ho opravit, abych to celé nemusela vyhodit nebo rozstříhat na kalhotky. Mimochodem, střih nebyl úplně levný, ač jsem ho asi kupovala za nižší cenu v nějaké akci, každopádně to, jak nesedí, mě hrozně zklamalo a zase mě to na chvíli odradilo od nákupu .pdf střihů nevyzkoušených tvůrců a vrátilo mě to k Ottobre, kde se mi prostě nestane, že by něco bylo tak moc mimo.
A poslední UFOni z hromádek jsou „správky“. Do těch se většinou každému nechce, ale na mne mají blahodárný vliv – rozjede se mi u nich chuť do šití. Akorát je potřeba vždycky začít, to je nejtěžší, pak už to jde samo. Tady mě čeká zúžení manželových tepláků, které jsem při šití kdysi nějak předimenzovala a jsou zbytečně široké, a pak chuťovka – jeho oblíbený svetr, na kterém si roztrhl rukáv. On ho za žádnou cenu nechce vyhodit a trvá na zašití, já trvám na tom, že takhle velkou díru nenápadně zašít nejde. Takže zvažuju starou dobrou variantu s přiznanou koženou záplatou. V obchodech jsou takové svetry opět k vidění, záplata jako módní detail je evergreen, tak mi to přijde jako nejlepší řešení.
Uff, pěkná přehlídka toho, že mám problém s dokončováním projektů, co? Snad mne ta sumarizace nakopne, abych zlikvidovala aspoň něco z této sbírky.
Prosím, napište mi někdo, že máte doma taky UFOny, pěkně prosím….ať se necítím tak blbě
. Předem děkuji 
.