Adventní šití

Tak jak jste na tom s předvánočními přípravami? Úklid vrcholí, polovina cukroví napečena, dárky nakoupeny a zčásti už i zabaleny? V tom případě gratuluji a tiše závidím;-) Já na tom zdaleka tak dobře nejsem, ale ještě nějaký čas zbývá a také už tak nějak dokážu nepodléhat tolik vnějším tlakům, tak se kvůli nedodělkům tolik nestresuji. Vím, že vánoce budou, i když nebude byt vysmýčený do posledního smítka a padnout únavou u štědrovečerní večeře není nic, po čem bych toužila, tak to beru tak nějak volněji.

Namísto hloubkového předvánočního úklidu jsem se rozhodla věnovat se spíš úklidu tak nějak „v sobě“, konkrétně v rozdělaných projektech. Také to pociťujete jako určitou vnitřní brzdu, když máte rozpracované nějaké věci, k jejichž dokončení se nemůžete přimět? Já mám potom výčitky, že nesmím začít nic nového, když nemám dokončené ty předchozí věci. Do těch se mi ale nechce, a do nových se pouštět „nesmím“, tak nakonec vlastně nedělám nic. Takže jsem se rozhodla opět trošku zatočit s „UFOny“. Už jsem na toto téma měla před časem článek a pak ještě jeden, bohužel jsem v tomto směru nepoučitelná a stále tyto rozdělané věci generuji.

Většinou je to tak, že se do šití vrhnu s nadšením, s konkrétní představou, jak bude projekt vypadat, a ono to pak při první zkoušce tak skvěle nevypadá. V ten moment se zablokuju a nemám chuť pokračovat. Už ze zkušenosti dobře vím, že pokud tuto fázi překonám, tak projekt nakonec dovedu ke zdárnému konci, třeba s původně neplánovanými upravami, a s výsledkem jsem spokojená, ale často se zaseknu a rozešitá věci skončí složená někde bokem, ovšem stále na očích, jako tichá výčitka;-)

Takto vyčítavě se na mne od léta dívalo tričko s řasením na předním dílu z Ottobre 2/2017.

Kamarádka si ho v létě ušila (ona na rozdíl ode mne dokáže šít podle sezóny), dozdobila ho mou aplikací ještěrky a fotka, kterou jsem vystavila na Facebooku sklidila mnoho kladných ohlasů (a v e-shopu se zvýšil prodej ještěrek).

Zato moje tričko, nastříhané z puntíčkové viskózy od Batani snad ještě o dva měsíce dříve, než to její, pořád čekalo na své dokončení.

Co mě zabrzdilo?

Jako obvykle první zkouška. To je u mne prostě ta hlavní kritická fáze. Jak to při prvním zkoušení má nějaké nedostatky nebo to „není ono“, tak mi naskočí blok. Přitom to při první zkoušce ani jinak nejde, oblečení nikdy nevypadá dobře, protože má nepatřičnou délku, špatný tvar výstřihu, nejsou rozžehlené švy. Nevím, proč se po tolika letech šití tím vždyky nechám znechutit. Bojuji s tím, ale pořád celkem neúspěšně.

Konkrétně na tomto tričku mi vadil ten základní detail – řasení na prsou. Nevypadalo to vůbec dobře. Někdo jiný by takový vizuální efekt možná ocenil, já v těchto partiích optické zvětšení o dvě velikosti zrovna nevítám. K tomu bylo tričko příliš dlouhé, rukáv v oblasti ramenou hranatý, výstřih obrovský a středový šev na puntíkaté látce vypadal křivě. Trošku moc negativ na jedno tričko, že? Pak se nelze divit, že se člověku nechce do dokončení.

Zkrátím to – překonala jsem se a tričko (i když po mnoha měsících) jsem dotáhla do zdárného konce.

Potvrdilo se, že s většinou chyb či problémů se dá vždycky něco dělat. Tady byla základem úprava řasení. Stačilo řasené místo trošku posunout, jinak stáhnout a hned byl efekt zcela odlišný. Další řešení byla jednodušší – záševek na rameni jsem odšila znovu, více do ztracena, pak už nedělal hranu, výstřih se zmenšil tím, že jsem okraj všila do lemu a délka se zkrátila sama tím, že jsem víc stáhla řasení v prsou. Znovu jsem odšila středový šev, aby puntíky trochu jinak navazovaly. V tomto už nešlo moc udělat, puntíky jsou na navazování vzoru prostě problematické.

S tričkem jsem spokojená a určitě ho unosím i teď v zimě, protože se moc dobře kombinuje s různými kardigany a saky. Dobrá kombinace je s červenou barvou, šedou, hořčicovou/kurkumovou, určitě nic nepokazím mým oblíbeným smaragdovým kardiganem. Aktuálně se chystám na kabátek z růžové teplákoviny se stříbrnou nitkou, tak ten bude do kombinace také skvělý.

Jinak střih můžu doporučit, velikost sedí a tentokrát jsem ani nemusela přidávat na délku; obvykle mám i při své výšce 165 cm problém s příliš krátkými modely z Ottobre. Střih je efektní, více ženský a oproti obyčejným tričkům je to vítané osvěžení šatníku. Ale doporučovala bych šít spíš z jednobarevné látky, jak je vidět, tak na potisku se efekt řasení zbytečně ztrácí.

A určitě jste si všimly, jak odlišně umístěné řasení na žlutém a puntíkovaném tričku výrazně změní tvar a hloubku výstřihu. Drobnou úpravou se dá se střihem docela zajímavě pohrát.

A jak jste na tom s šitím vy? Také umíte odložit rozešitý projekt na několik měsíců, nebo když už jednou začnete, tak práci vždy dokončíte?