Šití na poslední chvíli

Už jsem se v některém z mých předchozích postů přiznala, že mám dost hloupý zvyk dělat věci na poslední chvíli. Nemůžu si pomoct, nedělám to schválně, jen mám prostě pořád co na práci a nedokážu dát projektu prioritu, dokud to opravdu nehoří.

A mám to tak i při šití. Klasikou byl vždycky nákup látky nebo její výběr z domácího archivu nejdřív tak jeden den před událostí, na kterou jsem potřebovala oblečení. Nebo jsem si ještě v době školní docházky odpoledne cestou do němčiny koupila látku a druhý den jsem šla do školy v nové halence. Nikdy jsem nešila nic v dostatečném časovém předstihu, naopak když jsem měla něco dlouho rozpracované, byla větší pravděpodobnost, že to nakonec zůstane nedokončené.

Říká se, že lidi se v základu nemění, ale v tomto ohledu nesouhlasím, postupně zjišťuju, jak se s přibývajícím věkem mění mé preference zvyků, chutí, či nároků. A změnil se i můj zvyk šití na poslední chvíli. Nějak se snížila má psychická odolnost a už mi vadí ten stres při práci v časové tísni. Také šiju pečlivěji a nad čím jsem v 18 mávla rukou, to už teď neprojde a raději třikrát přešívám, než abych se pak musela stydět za křivé štepování. Takže šití na poslední chvíli jsem omezila, ale nemůžu říct, že bych začala šít v dostatečném časovém předstihu, spíš bohužel šiju čím dál tím méně a nemůžu se do toho pořádně vpravit a vše mi dýl trvá.

Minulý víkend jsem se ale vrátila do starých časů a v nějakém momentálním hnutí mysli jsem se rozhodla si v několikahodinovém mezičase mezi dvěma akcemi ušít na tu odpolední nové triko. Vůbec nevím, proč mne to napadlo a proč jsem nevolila jednoduchý osvědčený střih, třeba upravený střih z Ottobre 2/2013, o kterém jsem psala tady nebo raglánové tričko z čísla 5/2011, ale vyráběla jsem střih nový, jen podle požadovaných rozměrů a tak nějak přibližně podle toho, jak jsem chtěla, aby tričko nakonec vypadalo, takže to vlastně bylo šití úplně naslepo. Naštěstí to dopadlo dobře, vše sedí jak má, šití bylo bezproblémové a rychlé, vše jsem včas stihla.

Nápad na tričko tentokrát výjimečně nebyl z mé hlavy, inspirace je z Pinterestu, kde tento kousek před časem velmi aktivně trendoval. Než se mi podařilo sehnat příslušné látky, tak už je víceméně po trendu, ale to mi nevadí, nelpím na tom, abych byla za každou cenu „in“. Tričko je zvláštní kombinací nesourodých látek, která pohromadě působí nečekaně dobře. V původní verzi je ještě zlatobéžová kapsička, ale tu jsem vynechala, protože pak už se to opticky trochu tluče s bižuterií.

Překvapilo mne, že je tak velký problém sehnat široký námořnický proužek, nejlépe v provedení jednolíce s elastanem. Celkově je to tedy s nabídkou proužků docela problém, protože e-shopy, kde látky nakupuji, většinou zboží rychle točí a po vyprodání už málokdy doplňují. Chápu to u barevných potisků, ale ocenila bych, kdyby nějaké základní, klasické proužky byly ve stálé nabídce stejně jako jednobarevné úplety. Nakonec jsem sehnala úplet přímo u zdroje, u výrobce, takže jsem musela vzít větší množství. Něco z toho množství ještě využiju na další projekty, ale tak 2-3 metry bych mohla postrádat, takže jsem dala látku k dispozici pro případné zájemce.

Nakonec jsem byla po sobotním rychlošití místo vystresování příjemně naladěná z rychle hotového projektu a také z vytvořeného střihu, který určitě znovu použiju, protože tvar rukávu mi sedí líp, než na dosud oblíbeném kimonovém tričku. Hodlám střih použít na dlouho odkládané domácí šaty či noční košili/pyžamo z mého plánu #2018MakeNine. Měla bych se do toho pustit co nejdřív, dokud jsem tak nějak „nakopnutá“ po té víkendové bleskovce;-)