Připravila jsem pro vás informační minisérii, na co všechno lze používat vodorozpustný vlizelín. V tomto článku se zaměřím na vyšívání krajek.
Vodorozpustných vlizelínů se vyrábí spousta druhů a gramáží. Správný typ se volí dle toho, pro jaký konkrétní účel tuto výztuhu potřebujete. Výztuhy jsou vyrobeny ze 100% polyvinylalkoholu, který se působením tekutiny zcela rozpustí. Čím je tekutina teplejší, tím rychlejší je rozpouštění. Při odstraňování výztuhy používáme pro rozpouštění samozřejmě vodu, ale nezapomeňte, že působí jakákoliv tekutina, takže dbejte na správné uložení a manipulaci s materiálem, protože jakákoliv kapka, prsknutí či například zvýšená vlhkost u oroseného okna podklad rozloží.
U nás nabídka materiálů není tak široká jako v zahraničí, takže se omezím pouze na zmínění dvou hlavních typů, které používám – netkaného vliesu a folie.
Začínala jsem před mnoha lety s folií, protože to bylo to jediné, co se tady dalo sehnat, navíc pouze v jedné gramáži. Folii jsem používala zejména na vyšívání vzdušných krajek, o kterých se rozepíšu níže. Gramáž dostupné folie ale byla poměrně nízká, takže na krajky bylo nutné používat dvě až tři vrstvy, jinak se trhala nejen folie, ale i nitě. Nyní už ale lze sehnat i folie vyšší gramáže. Folie bývá hladká nebo s jemnými vroubky. Při delším skladování se může folie jakoby „zakalit“, zejména ta hladká, a z průsvitné barvy je mírně mléčná, ale na funkci to nemá vliv. Zároveň trochu zatvrdne, ale to nijak nevadí a pokud ji přes plátno přežehlíte mírně teplou žehličkou, malinko se změkčí a lépe se s ní manipuluje. Při skladování se na složené folii vytvoří sklady či skrčeniny, ale ani to není problém, při správném vypnutí v rámečku to nijak neovlivní kvalitu výšivky.
Když jsem se po čase na zahraničních vyšívacích fórech dozvěděla o netkaném vliesu, prodávaném pod názvem Vilene, začala jsem po něm pídit a podařilo se mi najít jeho dovozce na český trh. Vilene je sice při nákupu dražší než folie, ale na krajky jej stačí pouze jedna vrstva, vůbec se netrhá, takže ve výsledku to vyjde zhruba nastejno. Tento materiál se prodává také pod názvem Soluvlies či Soluweb.
Jak postupovat při vyšívání krajek na vodorozpustný vlizelín:
Potřebnou velikost vliesu upněte do rámečku.
Nezapomeňte rámeček více utáhnout oproti obvyklému vyšívání na látku, protože vrstva látky s klasickým podkladem je podstatně silnější než jedna vrstva vliesu. Správně upnutý podklad při vyšívání má být tzv. „na bubínek“ – když na něj zaťukáte prsty, je pevný a neprověšuje se. Pokud by byl příliš volný, ovlivnilo by to kvalitu výšivky, saténové stehy by se stahovaly a obrysové stehy by pak nedoléhaly k okrajům. Také by se při vyšívání častěji mohla trhat nit.
Při vyšívání neuškodí snížit rychlost vyšívání. Průmyslové či poloprůmyslové stroje zpravidla zvládnou rychlost 1000 stehů/minutu i u krajek, ale pokud nespěcháte, zpomalením si můžete ušetřit nějaké to vynucené navlékání kvůli utržené niti. V každém případě používejte kvalitní nitě. Co ještě možná projde při vyšívání na látku, to už určitě neprojde při vyšívání krajek a levné nitě se tady negativně vrátí ve ztrátě času. Po zkušenostech můžu říct, že jak mám kvůli lesku radši viskózové nitě, tak polyesterové obecně snesou vyšší rychlost vyšívání a u krajek je to docela znát.
Pokud se vám při vyšívání trhají nitě, tak kromě kvality nití prověřte také ostrost jehly, překvapivě to u krajek hraje velkou roli.
Všeobecně se doporučuje používat dospod namísto tenké spodní nitě stejnou nit jako nahoru. Krajka je pak silnější, dobře drží tvar a vypadá stejně dobře z rubu, jako z líce. Osobně to ale dělám opravdu jen tehdy, když vím, že bude krajka viditelná i z rubu. Jinak nechávám běžnou spodní nit, protože převíjení horní nitě na bobbiny je dost zdlouhavé, na spodní cívku se jich moc nevejde a pokud se vyšívají vícebarevné krajky, tak navíjet třeba sedm odstínů je opravdu otrava. Při správném napětí nitě vypadá krajka z rubu docela slušně i s klasickou „bobbinkou“. Líp vždy vypadají úseky výšivky se saténovými stehy.
Po vyšití krajku uvolněte z rámečku, odtrhněte (folie) nebo obstříhněte (vlies) okraje podkladu a krajku namočte do vody. Jak jsem zmínila výše, čím teplejší je voda, tím rychleji se výztuha rozpustí. Nejlepší je krajku dát do misky s vodou a nechat chvíli stát. Pokud spěcháte, můžete i jemně promnout pod tekoucí teplou vodou, ale opravdu velmi jemně, určitě neprovádějte žádné intenzívní klasické ruční praní, mohli byste narušit strukturu krajky. Pokud potřebujete, aby krajka byla pevná a dobře držela tvar, tedy zejména pro dekorační účely, nechte ji namočenou jen velmi krátce, tak aby nezůstaly žádné viditelné pozůstatky výztuhy, přičemž ale v nitích zůstanou nějaké zbytky zachovány a po zaschnutí pak zatvrdnou a drží tvar krajky. Zvláště pokud byste při vyšívání použili klasickou tenkou spodní nit, tak je důležité nevyprat krajku příliš a zachovat její pevnost. Pokud by se vám nechtěně podařilo krajku vyprat víc, než je žádoucí, dodatečně ji můžete namočit ve škrobovém roztoku nebo klasicky v cukrové vodě, jak to dělaly s háčkovanými výrobky naše babičky. Po vyprání nechte krajku volně uschnout nejlépe na ručníku a po uschnutí přežehlete.
A ještě jedna důležitá věc – při nákupu krajkových vzorů si dejte pozor, zda skutečně kupujete vzdušné krajky, tedy tzv. „samodržící“ vzory. Může se stát, že vzor má jen krajkovou výplň a je určen na látku. V takovém případě by se po vyšití na rozpustný vlies a vyprání zcela rozpadl. Samodržící vzory jsou v angličtině označeny FSL, tedy „free-standing lace“ a jsou speciálně tvořeny tak, aby stehy byly vzájemně provázány a tím držely celou krajku pohromadě i po vyprání výztuhy.
Druhý díl minisérie bude zaměřený na použití vodorozpustného vliesu při vyšívání na látku.
Odkazy: vodorozpustný vlies naleznete zde. Krajkový medailonek s maceškou je součástí sady Krajkové medailonky. Květinová výšivka na plátně na fotografii výše pochází ze sady Gardénie.