Nedávno jsem v článku popisovala, jak nekonečně dlouho mi trvalo dokončení kardiganu ze svetroviny. Můj zatím poslední došitý projekt sice netrval až tak dlouho, ale stejně se to dost nepochopitelně protáhlo. Tedy na to, o jak jednoduchou záležitost se jednalo.
Kabátek „Ornament“ ze stále neskutečně oblíbeného Ottobre 2/2015 jsem měla vyhlídnutý už dlouho, ale pořád jsem jeho šití odkládala.
Na začátku května jsem se konečně rozhodla, že potřebuju nějaký krátký kabátek tzv. na přehození. Znáte to – ráno je chladno, jen tak v tričku se jít nedá, zato odpoledne sako nebo kardigan překáží a člověk neví kam s ním. Kabátek z teplákoviny, u kterého nebude vadit, že se cestou z práce trochu umačká v kabelce, protože do dalšího dne se to v pohodě vyvěsí, je to pravé ořechové. Chtěla jsem nějakou univerzální barvu, která se bude hodit skoro ke všemu, takže pochopitelně došlo na mou oblíbenou námořnickou modrou. Čerpala jsem z tradičního zdroje – od Hanky BATANI. Z nepočesané teplákoviny s elastanem už jsem toho ušila spoustu a jsem s ní hodně spokojená – střední gramáž je ideální, je optimálně pružná, přitom drží tvar a barvy se nevypírají. Například můj nejoblíbenější (a extrémně často nošený a praný) kardigan ze smaragdové teplákoviny má po pěti letech téměř úplně stejnou barvu jako původní látka.
Kabátek jsem oproti střihu nastříhala o pár centimetrů delší. Jeho udávaná délka je 39 cm a já jsem ho chtěla mít spíš až do pasu. Na založení délky jsem přidala nezvyklých pět centimetrů, aby okraj byl stabilní a nepovlával nebo se nekroutil. Rukáv jsem nechala tříčtvrteční podle střihu. Šila jsem na overlocku, takže šití bylo velmi rychlé, víc času zabralo jen podžehlení podsádky vlizelínem, opět kvůli tomu, aby se okraj neprověšoval a nevlnil se. Oproti původnímu střihu jsem přidala záševky na zadních dílech, aby kabátek nebyl moc krabicovitý. Overlockem jsem začistila i okraje.
A tím celá moje rychlá akce skončila. Začištěné podsádky totiž bylo potřeba založit ručně, a to je prostě hrooozná nuda. Takže jsem kabátek střídavě vytahovala a zase odkládala za šicí stroj (= úložiště UFOnů). Když jsem se extra namotivovala, tak jsem přišila třeba 20-30 cm okraje, ale kolem celého kabátku je toho okraje dohromady tak 2,5 metru, takže takových odložení proběhlo spousta, než jsem kabátek konečně dokončila.
Nicméně nakonec se podařilo. Kabátek jsem sice neužila v pozdně jarních dnech, jak bylo plánováno, ale v pozdním létě přišel také vhod. Je lehký, praktický, pohodlný a hodí se skoro ke všemu.
A určitě nebyl poslední, začínám pomýšlet na nějakou barevnější variantu.
Ještě důležitá informace – střih není výslovně určen na úplety, ale na tkané materiály. Použitá látka na fotografiích v časopisu je sice žakár s příměsí elastanu, ale protože se v instrukcích výslovně neuvádí požadované procento elastičnosti, tak lze vyvodit, že pružnost látky není elementární. A protože spotřeba látky je 100-165 cm pro velikosti 34-52, tak lze pro tento střih využít i dražší efektní látky nebo třeba menší kousky látek, které máme nasyslené a vlastně se nám ani na nic jiného nehodí.
Pokud už máte zkušenost s tímto střihem, tak mi napište do komentářů, jak jste s ním spokojené nebo se pochlubte fotkou.
A kdyby vás náhodou zajímaly ptáčkové brože, které mám jsou na kabátku vyfocené, tak jsou od Amélky z Fleru.
Tak brzy zase nashledanou a ať se vám mezitím dobře šije!