Netajím se tím, že oblečením, které šiju nejčastěji, jsou trička.
Různé varianty, podle různých střihů, z bavlny či viskózy. Už jsem tady v předchozích příspěvcích sdílela koláž triček s přinechaným rukávem, což je můj nejoblíbenější střih. Kromě toho opakovaně podle osvědčeného a vychytaného střihu šiju tričko klasického střihu a raglán. K tomu vždy čas od času přidám něco nového se zajímavým detailem. Dřív jsem se stejnou intenzitou šila halenky, s ohledem na dress-code v práci, ale kostýmkům a formálnějšímu oblečení momentálně odzvonilo, tak využívám možnosti chodit v pohodlnějších úpletech a taky využívám možností overlocku a coverlocku, díky kterým si nové tričko pořídím za hodinku práce.
Což je mimochodem jeden ze tří hlavních důvodů, proč mé šití tak často končí u triček.
Šití triček je rychlé
S overlockem a coverlockem je to ultrarychlé. Ale i s normálním strojem je to prostě nejrychlejší možný projekt. Nebo možná druhý nejrychlejší, napadá mne, že legíny či tepláky do gumy by za jistých okolností mohly být ještě rychlejší (mne tedy vždy zdrží důkladné proměřování a pak navlékání gumy).
Takže když potřebujete narychlo nové oblečení, volba je jasná.
Rychlé projekty dobře poslouží jako „nakopávač“ šití
Miluju šití a vyšívání a kreativní činnosti vůbec, ale čas od času z různých důvodů úplně ztratím chuť něco tvořit. Chodím kolem strojů, kolem (nadměrných) zásob látek a do ničeho se mi nechce. Proces tvoření mi přijde strašně zdlouhavý a nejistý – než se to nastříhá, našpendlí, sešije, pak to třeba při první zkoušce ani nesedí, a budu naštvaná, že jsem zkazila látku… Taky možná míváte takové chvíle. Přitom vím, že jindy jsem vyloženě šťastná, když se ponořím do realizace nějakého projektu a úplně zapomenu na čas. A protože už se za ty roky znám, mám pro tyto chvíle ověřený nakopávač. Teda vlastně dva. Montérky a trička. Divná kombinace, že?
Vysvětlím. V každé rodině je potřeba čas od času zašít roztrhané nebo rozpárané oblečení. Většinou se nám do takových správek vůbec nechce, není to kreativní, nic nového a úžasného tím nevyprodukujeme a ještě nám ani nikdo pořádně nepoděkuje. Zároveň se ale většinou nejedná o nějakou extra složitou práci na dlouhé hodiny a mne téměř stoprocentně těch pár minut doslova nakopne k dalšímu šití, najednou mi u stroje zase dojde, jak moc mne to baví. U nás doma byla vždycky nějaká hromádka s prádlem na zašití. Mužů v rodině bylo víc než žen, takže se vždycky našly nějaké montérky nebo kalhoty s odpáranou kapsou, natrženou nohavicí či prošoupaným kolenem. A muži jsou převážně hodně konzervativní a na svém starém dobrém oblečení docela lpí. Takže u nás to bylo vždycky: „ty montérky mi prosím tě nevyhazuj, ještě je zalátej, to jsou moje nejoblíbenější, ty nové nejsou tak pohodlné. A je tam jen malá dírka, to budeš mít hned!“ Malá dírka byl většinou „šlic“ přes půl stehna, který vyžadoval záplatu velikosti školního sešitu, ale zato pak ten vděk, že kalhoty slouží dál! A u takového starého kousku navíc zas tak moc nezáleží na kráse, takže není třeba se s tím extra piplat a když necháte spodní nit růžovou od minulého šití, tak se taky nic hrozného nestane. Takže heslo „montérky“ se stalo synonymem pro správky tohoto typu, které mě zpravidla povzbudí do šití.
A o malinko vyšší level nakopávače je tričko. Jak jsem psala na začátku, mám pár vyzkoušených, ověřených střihů, které můžu šít skoro poslepu. Nemusím nic přeměřovat, zkoušet, upravovat, to už jsem udělala dávno předtím. Teď už jen obkreslím střih, vystříhnu, ušiju. Může to být práce na hodinku. Není to úžasné – mít za hodinu úplně nový model? Vždyť hodinu člověk zabije čumákováním na Facebooku nebo Instagramu. Takže když si chci zvednout náladu, udělat si radost, vyrazit následující den v něčem novém, tak tričko je sázka na jistotu, protože vím, že nebudu muset řešit, zda dobře padne, zda mi tento výstřih nedělá spadlá ramena, zda nemělo trochu víc překrývat boky a tak dále…
Šití triček je levné
Tričko s krátkým rukávem se dá ušít ze 70 cm látky, na 3/4 rukáv stačí 80-90 cm, na dlouhý rukáv 100-110 cm. A ne, nemám velikost S. Jen úsporně stříhám, nemám ráda velké zbytky.
Tohle bylo 80 cm látky šíře 140 cm, a nezbylo ani ty v minulosti zmiňované kalhotky😉
Úplety v solidní kvalitě se dají pořídit v průměru od 200-300 Kč (nákupy za výrazně nižší ceny zvažte, pravděpodobně to nebude dobrá kvalita). A i když si člověk dopřeje renomované úplety od Art Gallery, Lillestoff či Paapii (některé z nich jsou dokonce v biokvalitě) za ceny vyšší, tak při uvedené spotřebě cena za tričko není zas tak tragická, a víte, že máte kvalitní výrobek. O podílu ruční práce a kreativním vybití netřeba mluvit.
Nedávno se na jedné z šicích diskuzí rozebírala cena látek a cena šití obecně, že to vůbec není levná záležitost, že látky jsou teď hodně drahé a že se to vlastně vůbec nevyplatí, když v „háemku“ nebo podobných obchodech se dá koupit tričko za pár pětek, tak proč se s tím šít. Předpokládám, že čtenářky mého blogu jsou ženy sdílející stejné záliby, tedy šití (a vyšívání), takže už asi dávno poznaly, jaký je kvalitativní rozdíl mezi tričkem z řetězce a vlastnoručně ušitým kouskem. O ekologii, dětské práci a další globálních aspektech spojených s tzv. rychlou módou není třeba se rozepisovat.
Tričko „vynese“ krásnou látku
Pokud jste jako já a strašně snadno se necháte svést k nákupu látky s krásným potiskem, protože se vám prostě líbí a nemůžete odolat, tak jednoduché tričko je právě to, co látku nejlíp vynese, vystaví, předvede. Střih bez zbytečných detailů přitáhne pozornost na zajímavý potisk. A že těch potisků je teď pořádný výběr! Vybere si každý – velké květy i malé kytičky, puntíky, fototisky, zvířata, vesmírná tématika, příroda, pro děti oblíbené pohádkové postavičky, prostě téměř cokoliv si dokážete představit, to můžete nosit na sobě. Třeba i letní louku.
Tričko samozřejmě naopak vynese i zajímavý detail. Na jednoduchém jednobarevném tričku se krásně vyjímají výšivky, malby, tisky, aplikace či netradiční střihové řešení, které naopak není vhodné pro potištěné látky.
V souvislosti s tričky jsem nezmínila ještě benefity týkající se nošení, tedy jejich pohodlí, dobrá kombinovatelnost, možnost vrstvení, ale našlo by se toho ještě mnohem víc. Článek by pak byl půl kilometru dlouhý a kdo by ho četl, že?;-)
A jak to máte s tričky vy? Nosíte je často nebo vyhledáváte spíše elegantní módu? Máte rády rychlé projekty nebo si radši užíváte pomalé šití s pečlivým vypracováváním detailů?
P. S. Červené tričko bylo ušito z úpletu od Art Gallery, kupovaného na e-shopu Dům látek. Střih je z Ottobre 5/2020, triko Leslie.
