Už jsem hodně dlouho nenapsala nic na blog, přitom jsem konečně po dlouhých letech na volné noze, takže bych měla mít fůru volného času…
Jenže… nemám. Mám pocit, že je to podobné, jako na mateřské, tedy rodičovské dovolené. Znáte to, jak muž přijde z práce a řekne: „a cos tady teda celý den dělala?“ Takový dotaz po dni, kdy pro samé lítání kolem dítěte a domácnosti stěží máte čas si dojít na záchod, je tak na ránu pánvičkou.
A to „volnonožectví“ není o moc jiné. Je super pracovat z domova, ale pokud si nedokážete nasadit na oči klapky jak závodní kůň, tak se zpravidla nedokážete soustředit na práci uprostřed nepořádku. Takže poté, co se zbytek domácnosti odebere do zaměstnání a vzdělávacích ústavů, tak namísto zasednutí k práci v plánovaných 7:00 nejdřív vyvětráte, ustelete, nakrmíte myčku a pračku, poklidíte zvěř, poskládáte deku na pohovce, vyvezete popelnici, otevřete skleník, zametete před dveřma, vyvenčíte psa a ze 7:00 je 8:00. A to už k vyřizování včerejších večerních mailů přibude i dnešní ranní pošta a začínáte pomalu panikařit, že původní plán na vychystání zásilek tak, aby se stihl vyzvedávací termín Zásilkovny, nestihnete. Ale to není stěžování, jen konstatování reality, která může zdálky vypadat trochu jinak. Mínusy jsou samozřejmě vyváženy plusy, třeba když si při tom ranním vyvážení popelnice stihnu projít zahradu a užít si ty ranní barvy a ten vzduch, aaach!
Květen a červen jsou snad ty nejúžasnější měsíce, rána jsou svěží, ještě není extra horko, bylo by super si sednout ven s kafíčkem.
Jakože jo, někdy si to člověk může dopřát, ale popravdě tomu spíš předchází pečlivé plánování, jestli si to dnes můžu dovolit nebo ne… určitě to nejde každý den, ten čas pak někde chybí.
Jinak letitý ubrus, který je na fotce, je můj úplně první (a myslím, že jediný) pokus o patchwork. Patchwork obdivuju, ale ač jsem precizní švadlenka (nebo možná právě proto), tak na patchwork prostě nemám. Stresuje mne, že ač jsou jednotlivé díly nařezány extra pečlivě, tak vždycky, ale jakože fakt VŽDYCKY to nakonec někde odskočí, posune se, zdrcne se, prostě šijete a na konci vám chybí milimetr a ten milimetr je vidět, jako by to byl snad decimetr! Takže respekt všem patchworkářkám, to naivní přesvědčení, jak snadné je sešívání kousků aka „zbytků“ každé soudné švadlence vydrží jen do doby, kdy si to sama vyzkouší.
Pokud mne sledujete i na Instagramu, tak víte, že v květnu proběhla spolupráce s profilem „Šiju tedy jsem“ alias hanylou. Lucie v rámci placené spolupráce prezentovala aktuálně nejlepší dětské číslo Ottobre 1/2021 a asi historicky nejúspěšnější Ottobre pro ženy 2/2015. Protože respektuji vydavatelem stanovené prodejní podmínky, tak málokdy nabízím větší slevu na Ottobre, ale takto akce byla výjimečná a také přinesla výjimečnou 15% slevu na všechny časopisy Ottobre. Pro starší zákaznice byla vítanou příležitostí, jak nakoupit se slevou, pro nové zákaznice zase přinesla možnost vyzkoušet časopis za příznivějších podmínek. Vím, že pořizovací cena časopisu není nízká, a může v začátcích odradit, ale Vy, které už časopis znáte, zase víte, že za tu pořizovací cenu dostanete mnohem více, než kdybyste nakupovaly jednotlivé střihy v .pdf od nezávislých návrhářů, plus ušetříte za tisk a časově náročné slepování střihů, což tedy byla i nejčastější zpětná vazba od nových zákaznic. Tímto tedy vítám i všechny nové sledující blogu, které přibyly mezi fanoušky po této prodejní akci. Snad budete s časopisem spokojené a zůstane ve vašich srdcích…
Slevová akce samozřejmě znamenala spoustu objednávek a tedy spoustu práce, jinak se ale musím omluvit, toto období bylo z mé strany trochu utlumené, proto ani nedošlo na blogování.
Bylo totiž MS v hokeji.
A kdo mne zná, tak ví, že jsem prostě 14 dní mimo, nic po mně nechtějte, nikam mne nevolejte, nepřijdu
. Má představa ideálně stráveného odpoledne je asi taková:
Musela jsem kvůli přemístění monitoru přeskládat část pracovny, ale prostě šití při hokeji, to je láska;-) Jinak jsem ale bohužel celkově v poslední době šití moc nedala. V květnu mi dorazily z předobjednávky u Barevné šití úplety Silver na legíny, tak jsem hned zkoušela, a to bylo vlastně jediný hotový produkt posledního měsíce.
Určitě napíšu později podrobnější zkušenosti s materiálem a použitými střihy, každopádně první zkušenosti jsou velmi pozitivní. Pokud také máte úplet doma, tak rozhodně radím, ať nepodceníte správnou volbu velikosti střihu. V předobjednávce byly k dispozici krásné tisky, ale jedná se vždy o tisk na bílý podklad, což znamená, že při natažení materiálu může podklad prosvítat. Proto určitě volte správnou velikost, protože když zvolíte střih menší, tak se do legín sice bez problémů vejdete, materiál je velmi elastický, ale bude se na vás natahovat, a tedy i prosvítat ten světlejší podklad. Zkusila jsem pro ilustraci úplet natáhnout, na zadku a stehnech by to vypadalo fakt nelichotivě.
Jinak ale jsem opravdu spokojená, materiál je jak druhá kůže a ač je to samozřejmě umělina (PES+elastan), tak se nosí skvěle. Já jsem trochu háklivá na syntetické materiály, je mi pořád horko a když se člověk zpotí v polyesteru, není to moc příjemné, ale překvapivě mi to nevadí jen u Silveru a Silveru. Je to docela zajímavá shoda názvu, pokaždé se totiž jedná o jiný materiál. Ale oba jsou funkční a u obou dobře snáším jejich nepřírodní složení. Silver z Batani je sportovní plátno (nylon+spandex), na které už jsem pěla ódy tolikrát, že už je mi trapné ho znovu zmiňovat. Ale je to prostě bomba materiál. Mám z něj několikery kalhoty a šortky různých délek.
Omlouvám se za bídnou fotku, už hodně pamatuje a vzpomínám si, jak jsem tehdy prostě nebyla schopná tmavé kalhoty na svůj foťák slušně vyfotit. Nejstarší jsou černé kalhoty džínového střihu a po 7 letech intenzívního nošení si pomalu říkám, že si je asi nechám už jen na „takové to domácí nošení“. Upřímně, nevím o žádném jiném materiálu, ze kterého by mi kalhoty vydržely tak dlouho. A opravdu často je nosím, peru, suším v sušičce. V šortkách jsem odchodila túry po horách, kempovala, pracovala na zahradě, jezdila na kole. V kalhotách jsem trávila hodiny sezením na zadku v kanceláři. Jakékoliv jiné kalhoty už by byly dávno prošoupané, když ne na zadku, tak rozhodně mezi stehny. Silverky pořád drží. Prostě na tento materiál nedám dopustit. A teda podle mne by mi z Batani už měli platit za mé dlouholeté ódy, které na Silver pěju…
Když je řeč o Batani, tak mám pro některé z vás asi trochu nepříjemnou zprávu. Po mnoha letech končí možnost společných objednávek. Je mi to líto, ale už to bylo neúnosné. Pro nás to byla služba zákaznicím, kdy za jedno poštovné mohly objednat v obou e-shopech. Ale přes všechny výslovně napsané instrukce o tom, jak to funguje a jak je potřeba objednávat, bylo bohužel stále spousta nepochopení a nedorozumění, které ve finále znamenaly mnohem víc práce a starostí pro oba e-shopy, a samozřejmě následně také finanční a časové náklady, takže už prostě postrádalo smysl v tom pokračovat. Tak se na nás nezlobte 
.
Po smršti objednávek na Ottobre při akci na Instagramu následuje teď smršť objednávek na křestní roušky. Roušky jsou takový specifický sortiment, který mám v nabídce. Vůbec se to nehodí k nabídce Ottobre, ale vyšívání jsem měla v nabídce (i v srdci) dřív, než Ottobre a ač ta kombinace na e-shopu moc nedává smysl, tak se vyšívání ke křtu nehodlám vzdát. Je za tím spousta kreativní práce, kterou mám ráda. A taky spousta příjemné interakce se zákaznicemi, třeba když mi napíší, že ode mne měly před lety vyšívanou roušku pro první dítě, a teď takovou chtějí i pro druhé, či třetí dítě (rekord je aktuálně čtvrtý potomek v jedné rodině). Kdo něco tvoříte, tak tohle jistě pochopíte, nic vás nepotěší tak, jako když někdo tímto způsobem ocení vaši práci.
A jelikož s různými formami lockdownů a omezení v předchozích měsících křty moc nebyly, tak teď po uvolnění se doslova roztrhl pytel. Jako naschvál mám pokažený jeden ze strojů, který pořád nemám čas odvézt do opravy, tak mám práci trochu zkomplikovanou. Mimochodem, právě kvůli omezením a průběžně se měnícím pravidlům pro hromadné akce a setkávání jsem přidala do nabídky spoustu roušek tzv. univerzálních, tedy bez data křtu a jména křtěnce. Jsou určeny pro případy, kdy se křest organizuje na poslední chvíli a není dost času na individuální výrobu.
Kromě roušek jsem vyšívala i hodně aplikací. Třeba tahle objednávka plná květin, ta byla přesně podle mého gusta. Strašně ráda bych viděla výsledné produkty, na kterých budou aplikace umístěny. Z fotky to moc není poznat, ale ta největší růže má velikost cca 20×30 cm, to už je opravdu pořádný kousek!
Tak jsem si hned musela jednu takovou megaaplikaci vyšít i pro sebe. Ale konečný produkt ještě hotový není, tak o něm až příště.
Doplnila jsem i zásoby vyprodaných aplikací na e-shop:
Takže se já ani stroje nenudíme, odpočívat se bude až o prázdninách!