Čas na šití

Dnes mám takové malé zamyšlení na téma „čas na šití“. A moc mě zajímá, jak to mají ostatní.


Když jsem byla před lety v USA, už jsem z amerických šicích a vyšívacích časopisů znala jméno tamější šicí guru Nancy Zieman. Možná ji znáte, tak se nebudu příliš rozepisovat, byla to úžasná, velmi talentovaná žena, která vydávala knížky o šití, natáčela televizní pořady, byla autorkou střihů, podílela se na designování různých šicích pomůcek, byla propagátorkou nových technik. O její práci by se asi dala napsat celá seminární práce, pro popularizaci šití udělala strašně moc, tehdy jsem ji Američanům úplně záviděla. Bohužel nedávno prohrála svůj boj se zákeřnou nemocí.

Jedna z jejích publikací se jmenuje „10-20-30 minut na šití“. Základním konceptem knihy je, že i v krátkém časovém úseku se dá něco ušít. Často odkládáme šití, protože nemáme čas. Přes den jsme v práci nebo se staráme o rodinu a večer, když už je teoreticky klid, tak nám po náročném dni dojde energie. Možná zvládneme ještě tak žehlení u seriálu, ale často se zmůžeme maximáně na zírání do počítače nebo usínání u knížky. A říkáme si, že ZÍTRA se už opravdu do šití pustíme, dnes už to nestojí za to, protože už je příliš pozdě.

Nancy říká, že i sebemenší troška času, kterou máme, se dá využít na šití. Volnou hodinu nebo dvě si jen tak nenajdeme, ale třeba 10 nebo 20 minut, to už se dá. A v těch 10 či 20 minutách toho lze stihnout hodně. Když si totiž těch 10 minut najdete třeba 5x týdně, tak už se s rozešitým projektem dá viditelně pohnout.
Tato idea určitě stojí za zamyšlení, nicméně po jejím vyzkoušení bych řekla, že nejde aplikovat bezvýhradně.

Prvořadým předpokladem je mít nějaký svůj šicí koutek, kde může být stroj pořád roztažený a připravený k použití. Pokud si šití musíte rozkládat na kuchyňském stole, tak to prostě kvůli 10 minutám nestojí za to, muset vše vytahovat a pak zase uklízet.
Dále je tento koncept vhodný na jednodušší nebo stereotypní projekty. Příklad: zašívání a správky oblečení. Ideální. Za krátký časový úsek se dá vyměnit zip, zkrátit kalhoty, přišít knoflíky či navléct novou gumu do tepláků. Nebo si můžete rozfázovat šití polštáře či oblečení podle osvědčeného střihu, kde postupujete po jednotlivých již předem známých krocích.

Metodu bych určitě nedoporučila při šití něčeho nového, neznámého, náročnějšího, kde je třeba zkoušet, přeměřovat a dobře přemýšlet o návaznosti jednotlivých kroků, případně při šití ještě číst návod (a dumat, jak to vlastně autor myslel;-) Při rozkouskování do krátkých časových úseků člověk ztratí koncentraci a při každém dalším šití zabere nějaký čas si uvědomit, kde jsme minule skončili s prací a jestli model dobře seděl a je možné pokračovat.

Vyzkoušela jsem si to teď na vlastní kůži při šití kardiganu z mé výzvy #MakeNine2018. Podrobněji se o tomto projektu rozepíšu později, teď jen z čerstvé zkušenosti můžu říct, že u nového střihu je opravdu lépe šít delší v delším časovém úseku, soustředit se na práci, ponořit se do ní a za 60 minut je pak dosažený výsledek viditelně efektivnější než za 3×20 minut.
Určitě ale bylo užitečné a hlavně do budoucna poučné si to vyzkoušet.

Zajímá mě, jak to máte vy? Šijete raději koncentrovaně když máte k dispozici dost času anebo je každá chvilka dobrá a lépe po troškách, než vůbec?

4 komentáře: „Čas na šití

  1. Ahoj Jani, určitě s Tebou souhlasím. Pokud šiji pro vnuka už 3. stejné tepláky nebo pro sebe tričko, tak mohu postupovat dle Tvého popisu. Ale pokud mám „neosahaný“ střih, musím na to mít klid a to mívám většinou o víkendu. Nejraději mám sobotu po obědě, kdy se zavřu v šicárně a šiju si do noci.
    Zase se budu těšit co nového v blogu napíšeš.
    Hezký den, Hanka

    1. Ahoj Hani,
      ano, sobota odpoledne je fajn čas, hlavně ted´v zimě, když to člověka tak netáhne ven jako za pěkných dnů. A taky když si zbytek rodiny taky někam zaleze a nikdo nic nechce:-P
      Tvůj vnouček se má, podle fotek na FB je obšitý jak top model:-)

  2. Určitě je lepší ponořit se do šití na delší dobu, ale času se mně nedostává, tak někdy využiji i kratší časový úsek, alespoň 30 minut. A často se mně stalo, že i krátké zasednutí ke stroji mě nakopnulo k dalšímu tvoření. Že příště dám přednost šití před odpočinkem u knížky. Ověřila jsem si, že u šicího stroje jsem šťastná, ať řeším v životě jakýkoliv problém. Já tedy nezatracuji ani kratší čas na šití a zároveň si přeji, abych času měla více.

    1. Mám to přesně tak, jak zasednu ke stroji, tak už se mi od něj nechce. Bohužel k němu zasedám většinou večer a když se pak pustím do šití a chytne mne to, tak je půlnoc a pak natahuju šití do nezdravě pozdních hodin. Když se mi nechce do šití, tak se mi osvědčilo zapnout stroj kvůli nějaké maličkosti, třeba zašití rozpáraného švu. Zapínám ho s vědomím, že udělám jen tuhle malou věc a pak končím. No a jak ho zapnu, tak už od něj neodejdu a začnu roztahovat látky a střihy a už to jede:-) A ano, u šití také zapomínám na problémy a svět je hned hezčí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *