7 užitečných pomocníčků

7 užitečných pomocníčků

Pokud šijete, určitě máte své základní pomůcky – špendlíky, nůžky, metr, křídu… Ráda bych s vámi sdílela pár drobností, které při šití používám já a které se mi za ty roky výborně osvědčily.

1 – Začnu střihovým papírem. Jistě znáte speciální střihový papír, který se prodává v papírnictví. Já se přiznám, že jsem ho dlouhé roky neznala a nepoužívala, měla jsem totiž zdroj jiného papíru, dostávala jsem velké archy balícího pergamenového papíru – hádejte odkud – z řeznictví;-) Zbyly jim tam z minulých dob, kdy se všechno maso a uzenina balilo do papíru. V současnosti mám pocit, že nás mikrotenové sáčky jednou zavalí a zadusí, ale když jste si tehdy z obchodu přinesli třeba játra zabalená do papíru, tak to tedy musím říct – zlatý sáček;-) Při likvidaci obchodu jsem dostala opravdu tučnou roli těchto papírů, ale nic netrvá věčně a po letech už zdroj vyschl. Zakoupila jsem tedy originál střihový papír a byla jsem nemile překvapená. Papír je strašně tenký a hlavně se příšerně trhá, byla jsem zvyklá na něco jiného. Už jsem začala pomýšlet na to, že budu obcházet obchody a prosit, jestli by mi neodprodali třeba kilo ze svých zásob. A přitom mne vůbec nenapadlo hledat u zdroje – v papírnictví. A světe div se, pergamenový papír se běžně prodává! Takže pokud i vám vadí, jak se střihový papír trhá a roluje, doporučuju vyzkoušet pergamen.

2 – Když jsem u střihů, přejdu rovnou na tuto výbornou pomůcku:

Asi netušíte, k čemu je to dobré, že?

Původně to tedy bylo dobré k zavěšení na zeď jako dekorace, je to nádherně malovaný kámen. Kupovala jsem ho na Fler od prodejkyně jménem Hanyfa, bohužel už tam tento profil není, což mne mrzí, malba je to nádherná. Tak dlouho jsem přemýšlela, kam kámen zavěsím, až jsem ho jednou použila jako nejrychleji dostupnou těžkou věc jako závaží na střih. Dříve jsem o existenci závaží na střih ani nevěděla, v případě potřeby jsem na střihový díl položený na látce pokládala vše, co bylo zrovna v dosahu – sponkovačku, nůžky, hrnek s čajem. Pak jsem na nějakých zahraničních stránkách viděla, že se závaží prodávají a také že si švadlenky různá závaží vyrábějí, třeba obšijí nebo obháčkují velké železné matice či ušijí pytlíček na rýži. Tak proč ne kámen? Zjistila jsem, že mi takto dělá větší radost, než kdyby byl zavěšený na stěně. Beru ho do ruky, je příjemný, hladký, zaoblený a těším se pohledem na krásnou malbu, která by zdálky na zdi ani nevynikla. Ještě používám další dva kameny, ty přinesla pomalované kdysi moje dcera ze školky, tak jsem je zalakovala, aby se barvičky neotíraly a ona má velkou radost, že její výtvor i po letech uchovávám.

3 – Když jsem zmínila papír a kámen, nesmím zapomenout na nůžky:-) Nůžky jsou záležitost hrozně individuální, každému vyhovuje něco jiného. Klasické cvakačky zná asi každý, stojí pár korun a když jsou dobře utažené a nežvýkají nit, jsou na odstřihování fajn, mám jedny u každého stroje. Pro ty, kdo vyšívají, doporučuji zahnuté odstřihovací nůžky. Nedám dopustit na vynikající zahnuté nůžky od americké firmy Havel, které se bohužel tady nedají koupit a žádná z nabízených alternativ na českém trhu zatím jejich příhodného tvaru nedosahuje. Ale nedávno jsem vyzkoušela odstřihovací nůžky s modrou rukojetí, kupované u firmy NEDY, a pracuje se mi s nimi celkem dobře. Mají tedy opačný mechanismus než nůžky a jsou fajn opravdu jen na odstřihování nití, vystřihovat třeba malé tvary z látky je pohodlnější běžnými nůžkami, ale na odstřih nití při vyšívání (i šití) a potom na začištění výšivky z rubu jsou užitečné.

Mou dlouholetou stálicí jsou ale delší nerezové nůžky na fotografii úplně vpravo. Jedná se o nůžky chirurgické, dají se koupit ve zdravotnických potřebách. Konkrétně jsou to chirurgické oční nůžky. K prvnímu kousku jsem přišla tak nějak nechtěně z vyřazeného nemocničního materiálu a další jsem pak už dokupovala. Používám je opravdu hodně, tak za těch mnoho let šití mám už třetí nebo čtvrtý pár. Co je na nich tak úžasného? Jednak samozřejmě dobře stříhají. Dále jsou jemné a špičaté, lze s nimi prostříhnout knoflíkovou dírku i přesně vystříhnout malinký trojúhelníček u zaoblených střihových dílů. A v neposlední řadě mají delší rukojeť, tak se s nimi dobře pracuje při odstřihování nití při šití strojem.

 

4 – Při šití určitě každá z nás používá krejčovskou křídu. Je levná, dostupná, snadno se z látky vypere nebo vypráší i během šití. Nevýhodou ale je, že čára křídou je dost tlustá, i když křídu zaříznete. Na světlé látky je proto výborná fialová tužka, kterou už teď dodává více různých výrobců. Jsou tužky jednoduché, dále tužky, které mají z jedné strany fialový hrot a z druhé růžový (každá barva má jinou dobu trvanlivosti) a také tužky s bílým zmizíkem. Ten je docela užitečný, když po šití nehodláte projekt před nošením prát. Já například tuto tužku používám pro označení umístění výšivek a když vyšívám na dodané materiály či oděvy, tak praní ani nepřipadá v úvahu. Jinak stopy fialové tužky se dají vyprat nebo odstranit jen navlhčením, na většině materiálů po čase zmizí i samy. Nicméně moje zkušenost je taková, že mizí přesně tak, jak já nepotřebuju;-) Několikrát už mi z bílé halenkoviny čáry zmizely ještě předtím, než jsem stihla vůbec stříhnout do látky. A naopak z bílého bavlněného plátna se samy neztratily ani po několika dnech. Pokud čáry přežehlíte, malinko se zafixují a drží déle, což se někdy může hodit a někdy právě naopak, takže pozor při rozžehlování švů nebo nažehlování výztuhy.

Fialová fixa se samozřejmě hodí na světlé látky. Na ty tmavé se dá koupit bílá tužka (vypadá jako normální, obyčejná tužka), prodává se s krytkou, která má na konci plastový kartáček na vykartáčování čáry z látky. Kresba tužkou je samozřejmě tenší než křídou, ale tužkou se kreslí docela těžko, je třeba hodně přitlačit a přitom si člověk posune látku, takže jsem tuto tužku už přestala používat.

O trochu líp kreslí speciální „pentelka“, na obrázku je to ta spodní bílo-růžová silná tužka. Kupovala jsem ji před lety na Ebay, nyní už se dá myslím něco takového koupit i u nás. Tužka má zásobník na dvě tuhy, takže můžete vložit bílou i barevnou pro všechny barvy látky a jako třetí varianta se dá použít nerezový hrot, kterým lze protlačit obrysy střihu, když vykreslujete přes speciální kopírák. Díky tenkým tuhám lze zakreslit opravdu detailní značky, ale na tužku je také třeba více přitlačit a když zakreslujete na příliš „živou“ látku, jako je viskóza, satén apod., tak také pod tužkou ujíždí. V horní části má tužka gumu na rychlé odstranění zakreslených čar.

Výborným objevem posledních let jsou mazací /frikční/ pera. Moc ráda je používám na psaní, nemám ráda přeškrtané texty třeba v diáři, zbytečně mě ten zmatek plete, takže mazací pero, které zároveň píše hezky úhledně, tenkou linií, je super. Kdo tato pera neznáte, tak jen stručně uvedu, že jejich „zázračnost“ spočívá v tom, že inkoust je viditelný jen do určité teploty, při zahřátí se ztratí. Při gumování tím třením „gumy“ o papír, čilí frikcí, vznikne vyšší teplota, která způsobí, že inkoust zmizí. A toho lze právě skvěle využít při šití. Perem se na látku krásně kreslí, čára je tenká, takže lze zakreslit i sebemenší detail a potom stačí přežehlit a všechny čáry jsou pryč. Nicméně po vložení popsaného předmětu do mrazáku se inkoust zase objeví, tak přestože asi nikdo nestrká halenky do mrazničky, přece jen bych pero radila používat jen na drobné značky v okrajích střihových dílů, než na velkoplošné čmáranice.

5 – Novinkou z poměrně nedávných dob jsou také malinké plastové svorky čili klipy na šití. Nedoporučuji kupovat imitace z Aliexpressu a podobných zdrojů, vyzkoušela jsem, nedrží dobře. Originály drží pevně a dobře se s nimi pracuje, pár si jich určitě pořiďte. Nejsou tedy úplně levné, proto při šití používám jako pomůcku také barevné kancelářské klipy. Cena je příznivá a jsou k dostání v různých velikostech a barvách. Skvěle drží i opravdu silnou vrstvu látky, takže jsou bezva třeba na quilty, patchworky, silné lemy u oděvů apod.

6 – Kromě krejčovského metru (a pokud dosud nemáte svinovací, tak si jej určitě pořiďte) občas potřebujete i nějaké menší měřidlo. Mimo obyčejného 15 – 20 cm pravítka z papírnictví se vám občas bude hodit i tento trojúhelník.

Má držátko, takže se s ním dobře pracuje. Využijete ho nejen při potřebném naznačení úhlů, ale protože má nulovou pozici na středu, je užitečný vždy, když potřebujete odměřit od středu stejnou vzdálenost na obě strany. Vypadá to jako hloupost, která se dá zvládnout i s běžným pravítkem, ale s touto pomůckou si ušetříte čas a finančně vás nezruinuje. A v nejhorším případě když pravítko nevyužijete, tak ho věnujete svému školákovi do geometrie.

Mimo obyčejných pravítek lze využít i speciální šicí měřidla, jako jsou ta na obrázku. Černé pravítko na přídavky na švy je fajn i na odměření zakládané délky či rozměření knoflíkových dírek. Pro podobné účely lze použít i průsvitné plastové pravítko, které má výřezy v konkrétních délkách, které lze při stereotypních úkonech použít k odměření, aniž by bylo třeba sledovat přesnou stupnici.

7 – Na závěr malinké DIY. Různé zásobníky nebo jehelníčky jsou k dispozici v široké nabídce, každý si vybere podle svých preferencí. Já osobě nemám ráda zapichovací jehelníčky, strašně mě to zapichování zdržuje, tak používám na špendlíky malou kovovou krabičku od bonbónů. Nedávno jsem ji při šití shodila a pak špendlíky sbírala z podlahy magnetem. Když jsem pak magnet i se špendlíky položila na stůl, uvědomila jsem si, že to vůbec není špatný nápad, takový magnetický zásobník na špendlíky. Zagooglila jsem a zjistila, že jsem neobjevila nic nového, něco takového se dávno prodává (zdroj: www.stoklasa.cz.)

Ale potřebovala bych tak čtyři takové, mám špendlíky u šicího stroje, overlocku, coverlocku a na stříhacím stole. Tak jsem to vyřešila magnetem z papírnictví za tři koruny a víčkem od zavařovačky.

Jsem moc spokojená, špendlíky zabírají minimum místa, mám je všude po ruce a nemusím pořád vstávat od stroje a hledat, kde zrovna jsem je nechala.

A jaké máte vychytávky vy? Podělte se s ostatními.

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *