#2018MakeNine – projekt č. 1

#2018MakeNine – projekt č. 1

Přestože nemůžu říct, že bych se první dva měsíce roku 2018 zrovna flákala, tak pokud jde o šití, byly to dva měsíce s nulovou produktivitou. Většinou nebylo moc času a když byl čas, tak nebyla chuť.

Leden je zpravidla takový podivný měsíc. Přijde mi, že každému chvíli trvá, než se vzpamatuje z přechodu na nový rok, přestože je to jen taková imaginární hranice. Od 1.1. často dochází k nějakým změnám, na které je třeba se adaptovat, počasí nebývá zrovna přívětivé, dětem končí pololetí a musejí zabrat ve škole, nemluvě o tom, že bojujeme sami se sebou kvůli předsevzetím, která jsme si (neprozřetelně) dali;-)

K mým předsevzetím patřilo trochu více šití, a pestřejší volba projektů, a také výzva #2018MakeNine. V typickém lednovém rozpoložení jsem nechtěla sama sebe dostávat pod tlak;-), tak jsem zvolila jako první projekt kardigan. Chtěla bych jich letos ušít každopádně víc, protože jsou to mé oblíbené součásti šatníku, hlavně díky své variabilnosti a nevelkým nárokům na šití, ale pro výzvu jsem měla ve výběru Blackwood Cardigan od Helen’s closet, případně kardigan z Ottobre 5/2015.

    

Zdroje: helenscloset.ca a ottobredesign.com

Nakonec první volba padla na Blackwood Cardigan. Jedná se o .pdf střih, na který už delší dobu různé šicí blogerky a vlogerky pějí chválu a nedávno byl na stránkách PatternReview.com dokonce zvolen střihem roku 2017. K dispozici je ve dvou variantách, kratší a delší, s kapsami a bez.

Na poslední chvíli jsem si ale nákup střihu rozmyslela, protože koncept mi přišel hodně podobný kardiganu, který jsem šila před pár lety.

Tehdy jsem provedla jednoduchou úpravu střihu na tričko z Ottobre 2/2014– rozstříhla jsem přední díl uprostřed, zaoblila okraje původně véčkového výstřihu a všila légu.

Z kardiganu se pak stal můj absolutně nejoblíbenější projekt a střih jsem potom reprodukovala ještě v dalších čtyřech nebo pěti variantách. Kardigan jsem šila ze smaragdové teplákoviny od Batani, a nemůžu si ho vynachválit, je na něm super úplně všechno:

1 – výrazná, atraktivní barva, ke které se nečekaně hodí velká část mého šatníku. Jedinou nevýhodou barvy je, že její odstín bohužel na fotografii absolutně nejde zachytit, a to jsem kardigan přefocovala asi desetkrát venku i v interiéru, s různými světly a v různých kombinacích s tričky.

2- skvěle padnoucí přiléhavý střih

3- bezproblémová údržba – teplákovina se při praní sice zmačká, ale pokud se při sušení nebo po vytažení ze sušičky látka vyrovná, tak vůbec není třeba žehlit 

4- multifunkční využití – kabátek se hodí na méně i více formální příležitosti 

5- a nakonec trvanlivost – po čtyřech letech dosti intenzívního nošení látka nežmolkuje, nevytahala se a přes časté praní nepozoruji ani nějaké viditelné vyšisování barvy.

Blackwood Cardigan mi přišel řešený podobně, jen jeho léga je širší, což vyžaduje zmenšení předního dílu, a také je dole všitý do lemu. Protože jsem se rozhodla šít z úpletu Ponte Roma, u kterého si nejsem tak jistá pružností, jako u teplákoviny, se kterou mám výbornou zkušenost, tak jsem se rozhodla místo svého upraveného střihu na tričko použít pro úpravu střih na kabátek z Ottobre 5/2009.

Tento časopis je bohužel už delší dobu vyprodaný, ale pořád nepřestávám věřit, že jako u mnoha jiných čísel, bude i toto číslo časem dotištěno, protože bylo velmi populární, hodně rychle se vyprodalo a zákazníce se po něm stále ptají, protože obsahuje spoustu zajímavých střihů.

Pro úpravu jsem zvolila kardigan č. 8:

Má poměrně velkorysý výstřih, takže nebylo třeba ubírat na ramenních švech, ale upravila jsem pouze přední díl, růžová čára je nové místo střihu:

Přiznám se, že jsem sama nevěřila svému původnímu odhadu a bála se ubrat o tolik, takže jsem centimetry ubírala postupně, až jsem nakonec došla opravdu k původně plánovanému rozměru. Léga na kardiganu je široká (stříhaná šíře je 13 cm, přeložená potom na půl), takže odebranou část předního dílu nahradí a také tento kardigan má být „otevřený“, tedy bez zapínání, léga se nemá ani překrývat, při nošení má být vidět tričko či top. Bohužel jsem při opakovaném přeměřování a rozmýšlení nakonec udělala školáckou chybu a při už tak malé délce látky, kterou jsem měla k dispozici, jsem navíc při rozkládání střih na látku položila tak, že mi nezbylo na spodní lem:-(

I za cenu zbytečně vynaloženého poštovného jsem se rozhodla potřebný kousek látky doobjednat, ale bohužel u dodavatele zrovna došly zásoby a ač obratem látku doskladnili, takže mi přišla velmi rychle, tak se bohužel jednalo o novou šarži a odstín neseděl. Nebyla to úplná katastrofa, prostě jsem místo légy délku založila, ale bez spodního lemu měl kardigan divnou, nelichotivou délku, takže jsem nakonec ještě 3 cm musela ustříhnout a vznikl kabátek v kratší délce.

O bílém tričku jsem více psala tady, střih použitý na růžové tričko byl recenzován zde.

A tato výše popsaná anabáze mi prosím pěkně zabrala dva měsíce!:-) Výsledkem je sice praktický kardigan, jen tedy je třeba dát pozor na styling. Šedá barva je sice univerzální, ale v určitých kombinacích působí hodně usedle, zatímco s jiným trikem a džínami, které bohužel na krejčovskou pannu nejdou navléct, vypadá kardigan úplně jinak.

Střih ovšem sedí perfektně, kabátek mi padne jak ulitý a sedí mnohem víc, než originální verze kardiganu podle střihu č. 8, protože ten má na mne moc otevřený výstřih.

Šití bylo ovšem dobrou školou. V prvé řadě musím přiznat, že kdybych věděla, kolikrát budu vše přeměřovat a postupně ubírat na předním dílu, bylo by podstatně ekonomičtější si koupit originální střih. Nešlo mi tedy až tolik o peníze, spíš se mi nechtělo tisknout a lepit .pdf střih. Ale časově by to vyšlo asi líp. Plus bych tedy nespoléhala na své úpravy a měření a měla před sebou při stříhání všechny díly, tak by se nestalo, že by mi nezbyla látka na spodní lem. Těmito nekonečnými úpravami a měřením jsem ztratila hrozně moc času a hlavně chuti do šití, a tak jsem kardigan, který by se dal v pohodě zvládnout za maximálně dvě hodiny, šila dva měsíce.

Vrcholem byl poslední krok – založení délky a proštepování légy. Trvalo mi to přesně 16 minut, a to jsem si ještě hrála s nastavením coverlocku. Ale leželo mi to u stroje přes tři týdny!

U spodního okraje ovšem velmi záleží na přesném napojení:

Každopádně teď mám ale vychytaný střih, se kterým jsem spokojená a určitě jej budu reprodukovat, hodlám šít kardigan s lemem v dlouhé i krátké verzi. Takže nakonec jsem spokojená s výsledným produktem a hrdě odškrtávám splněný první úkol z výzvy #2018MakeNine.

Máte také podobnou šicí historku nebo se raději do úprav střihů ani nepouštíte?

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *